11 C 7/2026-29 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobci se domáhali vyklizení bytu č. , hodnota, a nebytových prostor v přízemí budovy o výměře , Anonymizováno, m2, tedy části budovy č. p. , Anonymizováno, , , adresa, , která je součástí pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, zapsaného na listu vlastnictví číslo , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Katastrální pracoviště , adresa, , katastrální území a obec , adresa, , s odůvodněním, že žalovaná užívá byt i nebytové prostory bez právního titulu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložili žalobci výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy o pronájmu nebytových prostor ze dne , datum, a nájemní smlouvy o pronájmu bytu ze dne , datum, přenechali žalobci předmětné prostory do užívání žalované. U smlouvy o pronájmu nebytových prostor došlo k její prolongaci o jeden rok, resp. žalovaná měla prostory vyklidit nejpozději do , datum, . U smlouvy o nájmu bytu byla mezi stranami prolongace smlouvy zapovězena, a proto došlo uplynutím sjednané doby, dnem , datum, , k ukončení nájemního vztahu. Tyto skutečnosti byly žalované oznámeny nejpozději dopisem ze dne , datum, , který ji byl doručen dne , datum, . Jím byla zároveň žalovaná vyzvána, aby předmětný byt a nebytové prostory neprodleně vyklidila a vyklizené předala žalobkyni a uhradila dlužnou částku za jejich neoprávněné užívání, což však v tam určené lhůtě neučinila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Výpisem z katastru nemovitostí je prokázáno, že žalobci jsou vlastníkem výše uvedeného bytu a nebytových prostor. Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, uzavřené účastníky tohoto řízení se podává, že žalobci pronajali žalované výše specifikované nebytové prostory na dobu určitou jednoho roku, tj. do , datum, . Z tvrzení žalobců bylo zjištěno, že žalovaná používala nebytové prostory minimálně další 3 měsíce po skončení sjednané doby nájmu, a proto došlo k její prolongaci, a to do , datum, . Ze smlouvy o nájmu bytu ze dne , datum, uzavřené účastníky tohoto řízení se podává, že žalobci pronajali žalované výše specifikovaný byt na dobu určitou, tj. do , datum, s tím, že si strany ve smlouvě sjednaly, že k prodloužení smlouvy nemůže dojít konkludentně, ale pouze uzavřením písemného dodatku. Ze dvou výzev ze dne , datum, a k nim příslušných doručenek bylo zjištěno, že žalobci oznámili žalované, že pronájem předmětného bytu skončil k , datum, a pronájem nebytových prostor skončil k , datum, , zároveň byla žalovaná vyzvána, aby neprodleně vyklidila pronajaté prostory a vyklizené je předala žalobcům. Žalovaná tak doposud neučinila. Z e-mailové výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobců kontaktoval právního zástupce žalované s výzvou k vyklizení prostor. Ze dvou předžalobních výzev (každá příslušná k jedné nájemní smlouvě) ze dne , datum, a z doručenky bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána před podáním žaloby k vyklizení prostor.5. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.6. Podle § 2225 odst. 1 o. z. při skončení nájmu odevzdá nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci.7. Podle § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu.8. Podle § 2311 o. z. (ustanovení o použití analogie skončení nájmu bytu u nebytových prostor) ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou se použijí obdobně.9. Po zhodnocení skutkového stavu a právní kvalifikaci dospěl soud k závěru, že mezi žalobci a žalovanou byla dne , datum, uzavřena nájemní smlouva na pronájem nebytových prostor, a to na dobu určitou jednoho roku. Po uplynutí této doby nájemce (žalovaná) nebytové prostory dále užíval po dobu alespoň tří měsíců a pronajímatel (žalobci) jej po tuto dobu nevyzval k opuštění nebytových prostor, proto došlo k prodloužení nájmu na tutéž dobu, na kterou byl ujednán dříve, tedy dobu jednoho roku, a sice nájemní smlouva tak zanikla ke dni , datum, . Od tohoto data užívá žalovaná nebytové prostory neoprávněně. Dále strany dne , datum, uzavřely smlouvu na pronájem výše specifikovaného bytu, a to na dobu určitou, do , datum, s tím, že tato doba nemůže být konkludentně prodloužena, její prodloužení lze ujednat pouze písemným dodatkem. Nájemní smlouva tak zanikla ke sjednanému dni a od , datum, žalovaná užívá byt neoprávněně. Žalobci žalovanou několikrát vyzvali k vyklizení bytu a nebytových prostor, žalovaná však nereagovala a předmětné nevyklidila a nepředala. Žalobci zároveň vyzývali žalovanou k úhradě dlužné částky za neoprávněné užívání prostor, tato pohledávka však není předmětem tohoto řízení. Soud dospěl k závěru, že žalované odpadly právní důvody k užívání bytu a nebytových prostor, dalším setrváváním v předmětném bytě tak žalovaná zasahuje do výkonu vlastnického práva žalobců, a proto žalobci mají právo na ochranu dle § 1040 odst. 1 o. z. Z uvedeného důvodu soud žalobě vyhověl v celém rozsahu. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.10. Vzhledem k tomu, že žalovaná se na výzvu soudu nevyjádřila a nejen k výzvám žalobců před zahájením řízení, ale i během soudního řízení k výzvě soudu zůstala lhostejná, rozhodl soud na základě listin založených ve spise včetně tvrzení žalobců, která se žalované vzhledem k její pasivitě nepodařilo vyvrátit. Soud má z tvrzení žalobců a předložených listin nárok žalobců za prokázaný.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, jež byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .