13 C 356/2025-21 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně a náhradu nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému dne , datum, částku ve výši , částka, a dne , datum, částku ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal splácet v pravidelných splátkách spolu se smluvním úrokem ve výši 0,85 % denně z nesplacené části jistiny a spolu s poplatky za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, poplatky za službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ve výši , částka, a poplatkem za službu „, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, “ ve výši , částka, . Kromě toho byl žalovaný v případě prodlení povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení. Žalovaný zaplatil žalobkyni na svůj dluh celkem částku ve výši , částka, .2. Žalovaný uvedl, že nerozporuje skutečnost, že mu žalobkyně poskytla úvěr v celkové výši , částka, (poskytnutý ve dvou platbách dle tvrzení žalobkyně), přičemž učinil nesporným i tvrzení žalobkyně o tom, že jí žalovaný na úhradu svého závazku již uhradil částku ve výši , částka, . Namítl, že uzavřená úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy s ohledem na výši sjednané denní úrokové sazby (0,866 %) a výši roční procentní sazby nákladů předmětného úvěru (1 183,10 %). Navrhl, aby soud posoudil vztah účastníků řízení v režimu bezdůvodného obohacení a umožnil mu splatit dluh vůči žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši , částka, .3. Z listinných důkazů a shodných tvrzení účastníků byl zjištěn následující skutkový stav: z doložené smlouvy o úvěru soud zjistil, že skutková tvrzení jsou shodná s tvrzením žalobkyně. RPSN u sjednaného úvěru činí 1 154,37 % a úroková sazba předmětného úvěru činí 0,85 % denně. Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky. Právní zástupkyně žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby prostřednictvím výzvy ze dne , datum, , které bylo podáno na poštu dne , datum4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 580 odst. 1 obč. zák. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.6. Soud došel k právnímu názoru, že výše uvedená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a to s ohledem na sjednané úroky z úvěru a výši roční procentní sazby nákladů předmětného úvěru. Ujednání o výši smluvních úroků 0,85 % denně (což činí 310,25 % ročně) a roční procentní sazbě nákladů úvěru ve výši 1 154,37 % má soud za odporující dobrým mravům, a tedy absolutně neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku účinného od , datum, . Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané navýšení (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů) uvedeného úvěru, které je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže se v daném období úroková sazba úvěrů u bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00-10,00 % ročně (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovním úvěru a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu ve výši okolo 30 % ročně. Žalobkyní požadovaná úroková sazba a sazba nákladů poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná). Na tomto závěru nic nemění zjištění, že výše úroku a roční procentní sazby nákladů byla ve smlouvě sjednána transparentně a že žalobkyně vůči žalovanému splnila i informační povinnosti, které jí plynou ze zákona o spotřebitelském úvěru.7. Podle § 576 obč. zák. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. V daném případě dospěl soud k závěru, že ujednání o úrocích a nákladech úvěru nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy, neboť žalobkyně by zcela jistě úvěr bez ujednání o úrocích neposkytla, kdy navíc se jednalo o adhezní smlouvu (formulářovou), která neumožňovala výši sjednaného úroku jakýmkoli způsobem měnit oproti již předvyplněnému formuláři. Závěr o neplatnosti celé smlouvy ještě podtrhuje sjednaná smluvní pokuta, která ještě zhoršuje postavení dlužníka. Vzhledem k výše uvedenému, kdy nemravná je převážná část ujednání smlouvy, je nutno jako na nemravnou nahlížet na smlouvu jako celek. Ostatně ke stejnému závěru dospěl opakovaně i Krajský soud v Plzni (viz například rozsudek jmenovaného soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Co se týká posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zde soud přihlédl k výši poskytované jistiny, zjišťovaným skutečnostem ohledně finanční situace žalovaného včetně lustrace ve vícero rejstřících, užití ekonomického modelu, jakož i k prohlášení žalovaného, že je schopen úvěr splácet, což korespondovalo s tím, že žalovaný, byť nepravidelně, dokázal svůj dluh vůči žalobkyni hradit. Ostatně sám žalovaný uvedl, že se v průběhu splácení dluhu přechodně dostal do špatné finanční situace, která zapříčinila to, že nezvládl plnit veškeré své závazky. Za těchto okolností dospěl soud k závěru, že není namístě posoudit smlouvu jako absolutně neplatnou i z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.9. Podle § 2991 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.10. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. obč. zák. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, , přičemž však žalobkyni na svůj dluh již uhradil částku v celkové výši , částka, , což bylo mezi účastníky řízení nesporné. Proto soud uložil žalovanému, aby získané bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající rozdílu mezi výše uvedenými částkami, tj. bezdůvodné obohacení ve výši , částka, , žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k úhradě dluhu ze dne , datum, , v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne , datum, , přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, . Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do tří dnů, tj. do , datum, nevrátil, dostal se následujícího dne, tedy , datum, , do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určil, přičemž přihlédl k výši dlužné částky a jejího příslušenství. Soud takto uložil žalovanému povinnost splácet žalobkyni dlužnou částku spolu s příslušenstvím pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že řádným neuhrazením, byť jediné splátky, se stává splatnou celá dlužná částka, která může být následně exekučně vymáhána. Soud proto apeluje na žalovaného, aby tímto rozsudkem určené splátky dluhu žalobkyni řádně a včas hradil.1