6 C 165/2025-122 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet prostřednictvím 48měsíčních splátek po , částka, , a to spolu se smluvním úrokem ve výši 68,34 % měsíčně, vždy každý 11. den v měsíci. Pro případ prodlení přesahujícího 30 dní byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každou splátku, u které se strana ocitla v prodlení (čl. 6.1 smlouvy) a také smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za každý den prodlení s úhradou jistiny po zesplatnění úvěru (čl. 6.5 smlouvy). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, neboť se ocitl v prodlení s řádnou úhradou splátek. Naposledy žalobkyni uhradil dne , datum, měsíční splátku ve výši , částka, . Žalobkyně se vůči žalovanému domáhá z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy zaplacení částky , částka, , která sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného smluvního úroku kapitalizovaného na částku , částka, , dále ze smluvní pokuty ve výši , částka, s přísl., náhrady nákladů žalobkyně souvisejících s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky , částka, za každý den prodlení od , datum, do zaplacení, kapitalizované ke dni podání žaloby na částku , částka, a smluvního úroku ve výši 68,34 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobkyně žalovaného ohledně zaplacení dlužné částky upomínala, ke dni podání žaloby však na dlužnou částku neuhradil žalovaný ničeho.2. Podáním ze dne , datum, vzala žalobkyně podanou žalobu co do částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, částky , částka, a úroku ve výši 48,34 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zpět. Soud tomuto zpětvzetí v souladu s ust. § 96 odst. 1 až 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyhověl, aniž by zjišťoval názor žalovaného, neboť ke zpětvzetí došlo ještě předtím, než bylo zahájeno jednání ve věci samé.3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil dne , datum, . Uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. Poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), dle které je smluvní úrok dosahující více než 60 % ročně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na tuto skutečnost je tak dle žalovaného smlouva o úvěru ze dne , datum, absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný také rozporoval skutečnost, že žalobkyně s odbornou péčí zkoumala jeho schopnost splácet úvěr tak, jak jí to ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konkrétně si měla žalobkyně vyžádat informace o výši dluhů žalovaného vůči jiným jeho věřitelům prostřednictvím výpisů z příslušných registrů. Zjistila by tak, že je žalovaný předlužen a není v jeho silách úvěr řádně splácet.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, byl prokázán skutkový stav popsaný v žalobě. Přestože žalovaný od žalobkyně na základě této smlouvy převzal peněžní prostředky ve výši , částka, , nehradil žalobkyni sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, (součet splátek za období , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, –, Anonymizováno, , Anonymizováno, ). Ze smlouvy se podává, že roční procentní sazba nákladů na tento spotřebitelský úvěr činil 94,38 % s tím, že smluvní úrok dosahoval 68,34 %, jak již bylo uvedeno výše. Z dokumentu s názvem „Hodnocení klienta“ soud zjistil, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr pomocí údajů, které jí sdělil žalovaný a které byly podloženy jeho výplatními páskami za červenec a srpen roku 2024. Takto žalobkyně zjistila, že má žalovaný průměrný čistý měsíční příjem ve výši , částka, , výdaje ve výši , částka, a že mu po splacení všech nutných výdajů a závazků k živobytí zbyde částka , částka, . Žalobkyně upomínala žalovaného ohledně úhrady dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne , datum, .5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu.8. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.9. Ze shora uvedených listinných důkazů soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů na poskytnutý úvěr představuje 94,38 % a úroková sazba spotřebitelského úvěru činí 68,34 % ročně z vypůjčené částky. Taková ujednání má však soud za odporující dobrým mravům, a tedy neplatné dle shora uvedených ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při úvěru sjednat úroky či poplatky za jeho sjednání, nelze z toho dovozovat, že by jejich výše závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o úvěru a nepodléhala žádnému omezení. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroku přitom postupuje ten věřitel, který bez ohledu na to, v jaké situaci se dlužník nachází, se spokojí s přiměřenou výší úplaty za poskytnuté peněžité prostředky a zhodnotí je běžným způsobem. Není pochyb o tom, že obecně byly a jsou peněžní prostředky poskytovány za úplatu. Je standardním postupem, že tato úplata je vyjadřována úroky se stanovenou roční úrokovou mírou. V předmětné věci však sjednaná úroková sazba výrazně přesahuje obvyklou úrokovou míru, za kterou byly v daném období bankami poskytovány úvěry a půjčky. Z obsahu spisu je zároveň zřejmé, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru jako smlouvu spotřebitelskou. Smlouva spotřebitelská musí být zkoumána s ohledem na ochranu spotřebitele a rozhodovací praxi soudů vyšších stupňů. Dle judikatury Nejvyššího soudu, na kterou přiléhavě odkázal žalovaný, jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje při uzavření smlouvy o půjčce přiměřený úrok (např. rozsudek NS sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže v daném období se úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala okolo 5,90 % za jeden rok a jejich roční procentní sazba nákladů na spotřebitelské úvěry ve výši okolo 9,13 % (srovnání na www.cnb.cz), tak i pokud by soud připustil, že v případě nebankovního úvěru se může jevit přiměřenou i úroková sazba 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřený úrok hodnotit úrokovou sazbou ve výši do 18 % za jeden rok. Z tohoto pohledu se sjednané podmínky úvěru jeví jako naprosto nepřiměřené (nemravné). S ohledem na provedená skutková zjištění soud dospěl k závěru, že ohledně úroků a roční procentní sazby nákladů šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy a dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je neplatná. Žalobkyně si zřejmě tuto skutečnost uvědomila, když pro tento nemravný úrok vzala žalobu zpět. Soud však musel zhodnotit smlouvu tak, jak byla uzavřena, což je reflektováno mimo jiné i tím, že následné vyslovení absolutní neplatnosti smlouvy má účinky rovněž již k samotnému datu, kdy byla tato smlouva uzavřena, a působí tedy ex tunc.10. Vztah účastníků následně posoudil podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení dle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalovaný tuto skutečnost nijak nezpochybnil. Od následujícího dne měla pak žalobkyně právo tyto peněžní prostředky požadovat zpět. Na tuto částku žalovaný uhradil celkem , částka, , soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni nesplacenou jistinu úvěru ve výši , částka, , a to včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdou