6 C 169/2025-106 — Okresní soud v Rokycanech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši , částka, , který byl žalovanému vyplacen , datum, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet prostřednictvím , Anonymizováno, splátek po , částka, , a to spolu se smluvním úrokem ve výši 89,61 % ročně a s poplatkem za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši , částka, . Pro případ prodlení přesahujícího , Anonymizováno, dní byla sjednána smluvní pokuta ve výši , částka, za každou splátku, u které se strana ocitla v prodlení (čl. 6.1 smlouvy). Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, neboť se ocitl v prodlení s řádnou úhradou splátek. Naposledy žalobkyni uhradil dne , datum, měsíční splátku ve výši , částka, . Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala z titulu výše uvedené úvěrové smlouvy zaplacení částky , částka, , která sestává z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužného smluvního úroku kapitalizovaného na částku , částka, , dále ze smluvní pokuty v celkové výši , částka, s přísl., náhrady nákladů žalobkyně souvisejících s prodlením žalovaného ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši 0,1 % z částky , částka, za každý den prodlení od , datum, do data podání žaloby, tedy do , datum, , kapitalizované ke dni podání žaloby na částku , částka, , smluvního úroku ve výši 89,61 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, kapitalizovaného na částku , částka, a úroku ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, pouze však do doby, kdy úrok dosáhne výše kapitalizované na částku , částka, . Žalobkyně žalovaného ohledně zaplacení dlužné částky upomínala, ke dni podání žaloby však na dlužnou částku neuhradil žalovaný ničeho.2. Žalobkyně vzala částečně podanou žalobu zpět, a to co do výše úroku a smluvní pokuty. Žalobkyně nově požadovala úrok pouze ve výši 8,14 % ročně (na místo původních 89,61 % ročně) z částky , částka, od , datum, do zaplacení kapitalizovaného na částku , částka, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky pouze , částka, od , datum, do zaplacení kapitalizovanou na částku , částka, . Soud částečnému zpětvzetí žaloby vyhověl a řízení v této části usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , zastavil.3. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil dne , datum, . Uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí. Poukázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu (rozsudek ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ), dle které je smluvní úrok dosahující více než 60 % ročně v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na tuto skutečnost je tak dle žalovaného smlouva absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný také rozporoval skutečnost, že žalobkyně s odbornou péčí zkoumala jeho schopnost splácet úvěr tak, jak jí to ukládá ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Konkrétně si měla žalobkyně vyžádat informace o výši dluhů žalovaného vůči jiným jeho věřitelům prostřednictvím výpisů z příslušných registrů. Zjistila by tak, že je žalovaný předlužen a není v jeho silách úvěr řádně splácet.4. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, byl prokázán skutkový stav popsaný v žalobě. Přestože žalovaný od žalobkyně na základě této smlouvy převzal peněžní prostředky ve výši , částka, , nehradil žalobkyni sjednané splátky řádně a včas. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku , částka, (splátka ze dne , datum, ). Ze smlouvy se podává, že roční procentní sazba nákladů na tento spotřebitelský úvěr činil 138,78 % s tím, že smluvní úrok dosahoval 89,61 %. Soud zjistil, že žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr, a to prostřednictvím výpisu z Nebankovního registru klientských informací a doložením příjmů žalovaného prostřednictvím výpisu z bankovního účtu. Z dokumentu s názvem „Hodnocení klienta“ vyplývá, že žalobkyně zjistila, že žalovaný má průměrný čistý měsíční příjem ve výši , částka, a výdaje ve výši , částka, . Žalobkyně upomínala žalovaného ohledně úhrady dlužné částky, naposledy předžalobní upomínkou ze dne , datum, .5. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle ust. § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle ust. § 547 o. z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům a zákonu.8. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům.9. Podle ust. § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něj bylo plněno, co měl po právu plnit sám.10. Soud má na základě předložených důkazů za prokázané, že mezi stranami byla uzavřena dne , datum, smlouva o úvěru. Z předmětné smlouvy bylo zjištěno, že roční procentní sazba nákladů na poskytnutý úvěr představuje 137,3 % a úroková sazba činí 89,60 % ročně. Soud má však za to, že taková smluvní ujednání odporují dobrým mravům a jsou proto neplatná, jak vyplývá z výše uvedených ustanovení občanského zákoníku. I když občanský zákoník ani jiný právní předpis nestanovuje konkrétní výši, do které lze při smlouvě o úvěru sjednat úroky nebo poplatky za jeho sjednání, neznamená to, že by výše úroků byla závislá pouze na dohodě účastníků smlouvy. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, sp. zn. , spisová značka, , na který odkazuje také žalovaný, uvedl, že v souladu s dobrými mravy je přiměřená úplata za užívání jistiny. Naopak úrok, který podstatně převyšuje horní hranici obvyklé úrokové míry u úvěrů poskytovaných bankami v daném období je v rozporu s dobrými mravy. Jestliže v daném období se obvyklá úroková sazba u bankovních ústavů pohybovala kolem 5, 58 % a jejich roční procentní sazba nákladů na spotřebitelské úvěry kolem 8, 37 % (srovnání na www.cnb.cz), znamená to, úroková sazba a roční procentní sazba nákladů sjednaná mezi žalobkyní a žalovaným byla přibližně 16x vyšší, než byly obvyklé hodnoty ve stejném období. Z tohoto faktu lze vyvodit jednoznačný závěr, že sjednaná úroková sazba i roční procentní sazba nákladů byly v rozporu s dobrými mravy na předmětnou smlouvu je proto nutné hledět jako na neplatnou, a to od počátku. Jelikož jednání bylo neplatné již od počátku, nemohlo tuto vadu zhojit ani částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní.11. Jelikož však došlo fakticky k vyplacení jistiny žalobkyní žalovanému, je třeba vzniklý vztah posoudit podle obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. Žalobkyně poskytla žalovanému částku , částka, , přičemž do doby podání žaloby žalovaný splatil žalobkyni z půjčené částky , částka, . Žalobkyně má nárok na vrácení zbylých nevrácených peněžních prostředků a soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, včetně zákonného úroku z prodlení z této částky uplatněného v souladu s § 1970 o. z., podle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jdoucího od , datum, do zaplacení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 66 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 83 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 17 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu za zastoupení advokátem za úkon právní služby spočívající v částečném zpětvzetí žaloby v plné výši v částce , částka, dle § 7 a. t. spolu s příslušným režijním paušálem ve výši , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. Žalobkyně požadovala náhradu za úkon právní služby, který označila „úvěruschopnost“, takový úkon ovšem není podřaditelný pod úkony vyjmenované v