CS · EN DE FR brzy

6 C 173/2025-16 — Okresní soud v Rokycanech

ECLI: ECLI:CZ:OSRO:2026:6.C.173.2025.1
Datum: 2026-02-24
Předmět: 59.860,45 Kč s přísl.
Ustanovení: ["§ 2395 z. č. 89/2012 Sb."]
["náhrada nákladů""smlouva o úvěru""náklady řízení"]
Čeho se rozhodnutí týká: Rozhodnutí se týká: 59.860,45 Kč s přísl.. Aplikuje: § 2395 (89/2012 Sb.).
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku , částka, s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka do výše , částka, s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal splácet předmětnou částku v pravidelných denních splátkách, a to spolu s poplatkem za službu „, Anonymizováno, “ ve výši , částka, . Žalovaný plnil na předmětnou pohledávku jen částečně, na úvěr splatil celkem , částka, . Z důvodu opakovaného prodlení na straně žalovaného vypověděla žalobkyně dne , datum, úvěrovou smlouvu. V souladu se smluvními podmínkami, které byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, se žalobkyně rovněž domáhá smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období 90 dnů kapitalizované na částku , částka, . Žalovaný ke dni podání žaloby neuhradil žalobkyni ničeho.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav věci: Žalovanému byla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, poskytnuta jistina ve výši , částka, , kterou mohl čerpat postupně i opakovaně. Úroková sazba byla sjednána ve výši 0,933 % denně a roční procentní sazba nákladů na úvěr činila 1 470,07 %. Konec doby platnosti kreditního rámce byl stanoven na , datum, . V souvislosti s poskytnutím úvěru měl žalovaný zaplatit rovněž poplatek za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky. Smlouva odkazuje na všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr žalobkyni celkem , částka, , konkrétně dne , datum, částku , částka, , dne , datum, částku , částka, a dne , datum, částku , částka, . Se zbylými platbami se žalovaný dostal do prodlení, a tak žalobkyně smlouvu vypověděla dopisem ze dne , datum, .4. Žalobkyně prověřovala schopnost žalovaného splácet úvěr prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, dále lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a na základě informací získaných od žalovaného, z nichž vyplynulo, že žalovaný disponuje po splacení nutných životních nákladů částkou , částka, , z níž je schopen splácet předmětný úvěr. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně coby poskytovatel úvěru doložila, že ve smyslu § 86 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele.5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.8. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.11. Soud došel k právnímu názoru, že výše uvedená smlouva o spotřebitelském úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Z doložené smlouvy totiž soud zjistil, že žalovanému byla poskytnuta částka , částka, , kterou měl uhradit spolu s úrokovou sazbou ve výši 0,933 % denně, kterou žalobkyně kapitalizovala na částku , částka, , čemuž odpovídá i RPSN ve výši přes 1 400 %. Ujednání o takovém navýšení má soud za odporující dobrým mravům, a tedy neplatné dle shora uvedeného ustanovení občanského zákoníku. Ačkoli si je soud vědom, že každé sjednání zápůjčky či úvěru představuje pro věřitele určité fixní náklady, které musí být následně zahrnuty do jeho jednotlivých splátek, neospravedlňuje tato skutečnost dle názoru soudu stranami sjednané navýšení (a tomu odpovídající sazbu ročních procentních nákladů) uvedeného úvěru, které je zcela nemravné a pro dlužníka likvidační. Uvedená výše této sazby dlužníka v drtivé většině případů nutně vrhá do ještě větší finanční tísně, než ve které se nalézal před tím, než mu úvěr byl poskytnut, a úvěr tak jeho finanční situaci nejenže neřeší, ale naopak zhoršuje. Dle judikatury Nejvyššího soudu jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže v daném období se úroková sazba nákladů u krátkodobých úvěrů bankovních institucí pohybovala v rozmezí cca 8,00-10,00 % (dle statistických údajů České národní banky), tak pokud by soud připustil, že při nebankovní zápůjčce a objemu poskytnutých finančních prostředků se může jevit přiměřenou sazba cca 3x vyšší než ta, která je poskytována bankami, s přihlédnutím ke skutečnosti, že může jít o dlužníka, který by na bankovní produkt nedosáhl, neboť by nevyhověl požadavkům banky na svoji bonitu, je možné jako ještě případně přiměřenou hodnotit sazbu ve výši okolo 30 %. Žalobkyní požadovaná sazba nákladů poskytnutého úvěru se z tohoto pohledu jeví jako nepřiměřená (nemravná).12. S ohledem na shora uvedené závěry má tak žalobkyně právo na vrácení jistiny, a to s přihlédnutím k již uhrazeným platbám. Z hlediska právního posouzení se jedná o bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2291 odst. 2 občanského zákoníku, když dle § 2991 odst. 1. o. z. se žalovaný přijetím peněžité hotovosti obohatil o částku , částka, . Z tvrzení žalobkyně, kterému žalovaný nijak neodporoval, vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh neuhradil pouze částku , částka, . Proto soud uložil žalovanému, aby takto získané bezdůvodné obohacení ve výši , částka, žalobkyni uhradil. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, soud mu taktéž uložil povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku s tím, že počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení soud váže k výzvě žalobkyně k úhradě dluhu ze dne , datum, , v rámci které žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do tří dnů. Z předloženého podacího lístku bylo zjištěno, že tato listina byla podána k poštovní přepravě dne , datum, , přičemž podle § 573 občanského zákoníku se oznámení dostalo do sféry žalovaného dne , datum, . Protože žalovaný žalobkyni předmětnou částku ve lhůtě do , datum, nevrátil, dostal se následujícího dne, tedy , datum, , do prodlení, a od tohoto data byl žalobkyni soudem přiznán zákonný úrok z prodlení. Lhůta k plnění v tomto případě byla určena třídenní obecná dle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci úspěšnějším účastníkem řízení, žádné náklady řízení mu však nevznikly.

Citovaná ustanovení

§ 2395 (89/2012 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.