10 C 167/2021-39 — Okresní soud v Semilech

1. Manželka podala 8. 10. 2021 návrh na rozvod manželství, uvedla, že manželé spolu více než 1 rok nevedou společnou domácnost, citově se odcizili v důsledku toho, že (byť manželství uzavřeli po 5leté známosti a z citové náklonosti) se postupně stalo zřejmým, že jsou naprosto rozdílného povahového založení, mají odlišné představy o náplni společného života a ani nemají společné zájmy. Z manželství se nenarodily děti. 2. Manžel již v písemném vyjádření ze dne 25. 11. 2021 k žalobě souhlasil s rozvodem, nikoli však s manželkou vylíčenými důvody pro rozvod. Za hlavní důvod označil manželčino cizoložství; do kontrastu s nezájmem manželky o zachování manželství stavěl svoji snahu o záchranu manželství v podobě iniciování návštěvy manželské poradny a opakovaných výzev vůči manželce k uskutečnění osobních schůzek. Zároveň uvedl, že se manželka skoro nepodílela na chodu společné domácnosti a veškeré náklady na její chod hradil ze svého účtu. 3. V úvodu jednání nařízeného soudem na 24. 2. 2022 manželka doplnila, že se pokusila o uzavření dohody s manželem ve smyslu ust. § 757 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), tj. pro tzv. nesporný rozvod, ale ke shodě nedošlo, jelikož manžel chtěl do dohody pojmout pro její obsah neadekvátní záležitosti, zejm. jím prezentovanou příčinu rozvratu manželství. Ke skutkovým okolnostem rozvratu připojila, že manželství bylo spokojené toliko krátce, už v roce 2020 manžel své chování změnil, byl nespokojený, manželce vyčítal, že je k ničemu, málo vydělává a je na něm závislá, sledoval ji, kontroloval. To vyúsťovalo v hádky, při kterých na manželku křičel, bouchal do stolu a do zdi. Manželka nechtěla, aby jí bylo ledacos ze strany manžela vyčítáno, sdělovala mu, že jí takové chování, včetně výbušných projevů, vadí. Navázáním známosti sice dovršila rozvrat manželství, avšak pokud by bylo manželství v pořádku, nikdy by známost s jiným mužem nenavázala. 4. Manžel na počátku jednání nad rámec písemného vyjádření zdůraznil, že popírá tvrzení manželky o změně svého chování a projevech takové změny, o zhoršení vztahu účastníků a nespokojenosti manželky, jež měla být příčinou navázání známosti manželky s jiným mužem, jakož i o tom, že jej manželka měla na negativní vnímání změny chování manžela upozorňovat. Manželství bylo z pohledu manžela šťastné, manželé se snažili o založení rodiny, sama manželka manželovi sdělovala, že o toto má zájem, a až po odchodu od manžela podstoupila bez komunikace s ním a jeho vědomí (včetně předchozího uvědomění o těhotenství) interrupci. Pro manžela představovala nevěra manželky a její následný odchod z domácnosti naprosté překvapení, snažil se ještě opakovanými návštěvami poradny o zachování vztahu. Ostatně manželka měla před blízkými známými uvést, že důvodem jejího odchodu bylo zamilování se do jiného muže. Nyní si manžel již je vědom jednoznačného zájmu manželky o rozvod, proto se mu dále nebrání, nevyslovuje s ním nesouhlas. 5. Po provedeném dokazování manželka v závěrečném návrhu vyzdvihla diametrální odlišnost účastnických výpovědí a tendenční vyznění zprávy vypracované koučkou [příjmení], kterou si najal manžel. I přesto dle ní z výpovědí vyplynulo, že manželství bylo určitou dobu nespokojené, sám manžel zmiňoval, že na manželce začal pozorovat změnu v chování, a byť nejprve uváděl, že až po 12. 6. 2020, v jiné části výpovědi mluvil o již dřívější době. V manželství účastníků tedy bylo přítomno něco, co neuměli řešit jinak, než že si manželka našla známost. Manžela je spíše uzavřené a citlivější povahy, svoji nespokojenost ve vztahu s manželem mu dokázala dát najevo jen asi 2x – 3x, ale koncertovala se v ní a vyústila ve známost s jiným mužem. Manžel sice tvrdí, že chtěl manželku získat zpět, nicméně především byl situací uražen. Málokdy jsou důvody rozvratu manželství jen na straně jednoho z manželů, byť příčina může být ve větší míře jen na jednom z nich. 6. Manžel v závěrečném návrhu dovozoval, že v manželství účastníků byly maximálně běžné neshody, v jednom případě jím zaregistrované jako hádka, nicméně takový stav manželství se dle něj rozhodně neřeší navázáním mimomanželského vztahu. Nevěrou manželka porušila jeden ze základních pilířů manželství dle občanského zákoníku. Přitom manželství bylo uzavřeno po 5leté známosti, kdy účastníci měli svůj vztah jistě naprosto dostatečně otestovaný, a i manželka popsala manželství na počátku jako šťastné. Kladla si však patrně na sebe přílišné nároky, kdy studovala VŠ, měla víkendové aktivity s chovanými psy, preferovala budování kariéry, avšak následně odpovědnost za rozpad manželství přesouvá na manžela, patrně ve snaze zmírnit dopad své nevěry na ukončení manželství. Její vztah s jiným mužem zveřejnila 12. 6. 2020, tj. asi měsíc před odchodem ze společné domácnosti, patrně však poměr trval déle. O své tvrzené nespokojenosti přitom s manželem komunikovala minimálně, manželovi to nemohlo být známo, nečekal, že po jedné hádce by se chtěla manželka rozejít. Byla-li manželka natolik nepokojená, mohla od manžela odejít dříve, když byli bezdětní a manželka nebyla na manželovi např. ani finančně závislá. O intenzitě nespokojenosti manželka nepředložila důkazy, taktéž o agresivitě manžela, a zejména o ní by proto neměla hovořit, neboť nepravdivými údaji může manžela, který je ve společnosti konfrontován s dotazy na téma údajné agresivity vůči manželce, i poškodit na dobré pověsti; manželka by naopak měla přistoupit k omluvě manželovi. O charakteru manželky vypovídá okolnost, že poměr za trvání manželství, aniž by nejdříve toto (či alespoň soužití, včetně intimního, s manželem) ukončila, navázala s ženatým mužem, otcem dvouletého dítěte; de facto tak rozbila dvě rodiny. Manžela pak výrazně zasáhla okolnost, kdy poté, co manželé plánovali cca 1 rok početí dítěte, ani těhotenství nevzbudilo v manželce zájem o obnovu soužití; manželka bez jakékoli komunikace s manželem a bez jeho vědomí podstoupila krátce po ukončení soužití interrupci. Pokud manželka poukazovala na zátěž, kterou pro ni představovala změna pracovní pozice a jejíž důsledky si měla přenášet do manželství, pak ale údaji o změně její pozice v červenci 2019 a o následném jen několikaměsíčním zaučování nekoresponduje jiný její údaj o započatých hádkách až ve vztahu k období května/června 2020. Manžel manželku přitom podporoval, např. psychicky i finančně při studiu na VŠ, chtěl jí do budoucna vyjít vstříc v představě o místu bydlení, naopak manželka nepřinášela do vztahu to, co by měla, o svých pocitech s manželem málo hovořila. Příčina rozvratu je výlučně či alespoň převážně na straně manželky. 7. Z listinných důkazů soud zjistil, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 19. 7. 2019, u obou šlo o manželství první (oddací list vystavený [stát. instituce]). Manželé nejsou rodiči, natož rodiči společného dítěte (údaje z informačního systému základních registrů – z evidence obyvatel). Dne 1. 12. 2021 a 18. 1. 2022 byly vyhotoveny e-mailové zprávy zástupkyně manžela vůči zástupkyni manželky a odpověď, v níž zástupkyně prezentovaly stanoviska účastníků k průběhu soužití a důvodům rozvratu de facto individuálním způsobem a (obsahově stručněji) korespondujíce tomu, co každý z účastníků vypověděl v rámci tohoto řízení (k tomu viz dále); krom toho byly předestřeny názory k majetkovému vypořádání účastníků. Pro účely skutkových zjištění a závěrů v projednávané věci však soud z této korespondence zásadních skutečností nezjistil. 8. Manžel doložil k prokázání své snahy o zachování soužití zprávu Mgr. [jméno] [příjmení], koučky. Z této zprávy datované 16. 12. 2021 soud zjistil, že autorka popsala, že se manžel na ni obrátil v červenci 2020 se žádostí o koučovací sezení za situace, kdy byl šokovaný a zhrzený náhlým odchodem manželky na základě jejího zamilování do jiného muže. Manžel koučce prezentoval, že se s manželkou v květnu 2020 rozhodli podpořit snahu o otěhotnění spoluprací s centrem GENNET, vše dle něj nasvědčovalo tomu, že touží s ním otěhotnět, avšak zhruba měsíc poté radikálně svůj postoj k manželovi změnila po bližším seznámení s uvedeným mužem, velmi rychle se rozhodla k odstěhování. Dále bylo uvedeno, že manžel zde absolvoval řadu individuálních sezení s cílem vyrovnat se se všemi náhlými změnami v chování, rétorice a činech své ženy, jakož i s nečekanou samotou. Koučka popisovala, že určité okolnosti byly zcela v rozporu s pravdou – např. tvrzení manželky pro rozvodové řízení, že nemají společné koníčky, což je dle ní v přímém rozporu s faktem, že manžel se na popud manželky začal věnovat koníčku – výstavním psům, z velké části výstavy, dopravu a ubytování sponzoroval, nyní se psům věnuje více než manželka a dál na výstav jezdí sám. Popsána byla zachovávaná naděje manžela, že zamilovanost manželku přejde a vrátí se k němu, což však nenastalo. Manžel se snažil o práci na obnovení a harmonizace vztahu formou partnerského koučinku, manželku přemluvil k jednomu společnému sezení v roce 2020, jemuž byl přítomen také manžel koučky, rovněž v roli kouče, podle au