12 C 98/2022-65 — Okresní soud v Semilech

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 7. 2. 2022 domáhala na žalované zaplacení částky 22 067,16 Kč s příslušenstvím na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 10. 2020 uzavřené mezi žalovanou a původní věřitelkou společností [právnická osoba], kdy měla žalovaná úvěrové prostředky splatit do 24. 10. 2021. V doplnění žaloby dne 7. 12. 2022 žalobkyně uvedla, že dne 29. 10. 2020 a dne 4. 11. 2022 čerpala žalovaná vždy částku 10 000 Kč. Žalovaná částka se skládá z jistiny tvořící součet výběrů a poplatků ve výši 19 796,24 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 250 Kč a úroků ve výši 2 020,92 Kč. Žalovaná před postoupením pohledávky uhradila celkem 23 322 Kč. Podáním ze dne 28. 2. 2023 žalobkyně doplnila, že úvěruschopnost žalované byla ověřena prostřednictvím lustrací z veřejně dostupných databází. Odesláním žádosti o úvěr žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a že je schopná úvěr splatit, v případě pochybností měla sama společnost kontaktovat. Úvěruschopnost věřitelka posuzovala rozdílem mezi sdělenými příjmy a výdaji. Smlouva byla po posouzení uzavřena elektronickým dálkovým přístupem na stránkách společnosti, kam zadala žalovaná parametry smlouvy a osobní údaje a dokumentaci. Kliknutím na stránkách žalovaná potvrdila, že se seznámila s předsmluvními informacemi, smlouvou a obchodními podmínkami, na základě čehož jí byla na telefon odeslána SMS zpráva s kódem, který následně zadala do systému, čímž potvrdila přijetí a uzavření smlouvy. 2. Při jednání žalovaná uvedla, že si brala úvěr na bydlení, měla potom zdravotní problémy, na základě kterých se ocitla bez příjmu. Dokud mohla, dané splácela. Není si vědoma, že by jí chodily po splatnosti písemné výzvy, urgence řešila se společností telefonicky. Celkem uhradila částku 23 332 Kč. Od ledna 2023 jí byl přiznán invalidní důchod I. stupně, výši však dosud neví, jediným příjmem je částka 5 000 Kč měsíčně od bývalého manžela na rozvodové vyrovnání. 3. V řízení byly ke zjištění skutkového stavu provedeny následující důkazy: Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 29. 10. 2020 (předložená bez podpisu společnosti a žalované) bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] se žalovanou uzavřela úvěrovou smlouvu, dle níž se zavázala společnost poskytnout žalované úvěr až do výše 80 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaná se zavázala jej splatit s úrokem ve výši 10,40 Kč měsíčně, kdy RPSN bylo sjednáno ve výši 227,80%. Dále bylo sjednáno, že čerpání bude probíhat prostřednictvím žádostí na stránkách [webová adresa], poplatek za čerpání bude činit 0%. Úvěr měla žalovaná splácet prostřednictvím splátek ve výši 11% nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo 1 000 Kč podle toho, která z dvou částek bude vyšší. K danému žalobkyně předložila (nepodepsané) standartní informace o spotřebitelském úvěru a obchodní podmínky. 4. Z potvrzení o provedených platbách vyplývá, že dne 29. 10. 2020 a 4. 11. 2020 byla žalované zaslána v obou případech částka 10 000 Kč. 5. Žalobkyně připojila fotokopii občanského průkazu žalované včetně fotografie žalované s průkazem, z nichž byla ověřena totožnost žalované. 6. Z platebních informací a připojené tabulky (bez data vyhotovení) se podává, že celková dlužná částka k datu splatnosti ke dni 24. 10. 2021 činí 22 067,16 Kč, za dobu plateb si věřitelka vyúčtovala na poplatcích celkem 4 000 Kč. 7. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že žalovaná uhradila za období od 23. 10. 2020 do 21. 9. 2021 na úvěr celkem částku 23 322 Kč. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 včetně seznamu pohledávek bylo prokázáno postoupení pohledávky vůči žalované na žalobkyni. 9. Žalobkyně doložila oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 11. 2021. Dopisem ze dne 18. 11. 2022 včetně podacího lístku bylo prokázáno odeslání předžalobní upomínky žalované na adresu trvalého bydliště. 10. Posudkem o invaliditě žalovaná prokázala její invaliditu prvého stupně od 17. 1. 2023, kdy z důvodu nepříznivého zdravotního stavu poklesla její pracovní schopnost o 40%. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 13. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen jako „zákona o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud na základě provedeného dokazování uzavřel, že v řízení bylo prokázáno uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi účastníky až do výše 80 000 Kč. Žalovaná nakonec však čerpala úvěr v celkové výši 20 000 Kč, která jí byl zaslána na uvedený účet. Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalované předsmluvní informace podle § 95 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru. Současně však neučinila řádně veškeré úkony pro posouzení úvěruschopnosti žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy si dostatečným způsobem neověřila příjmy a výdaje žalované, neboť za zodpovědné posouzení úvěruschopnosti nelze považovat pouze zhodnocení údajů poskytnutých toliko dlužníkem, nýbrž je třeba je rovněž ověřit z podkladů předložených dlužníkem, a získaných z veřejně dostupných zdrojů. Povinnost ověřit údaje uvedené dlužníkem se vztahuje na příjmy i výdaje. Žalobkyně uvedla, že se žalovaná vyjádřila ke svým příjmům a výdajům a pokud měla pochybnosti, tak se měla sama obrátit na společnost. Dané je však v rozporu, kdy to má být naopak společnost, která si řádně ověří tvrzené poměry potenciálních klientů. Žalobkyně avšak ani přes výzvu soudu nesdělila, ba ani neprokázala, jaké konkrétní poměry žalované byly zjištěny, k jednání se nedostavila. Na základě daného lze proto uzavřít, že pouhé ověření poměrů dlužníka z veřejně přístupných registrů a vycházení pouze ze sdělených informací klientem je pouze polovičním naplněním povinnosti řádného posouzení úvěruschopnosti a nelze tím bez pochybností dospět k závěru, že dlužník je schopen úvěr splácet. Žalobkyně tedy neověřením údajů o příjmech a výdajích žalované nenaplnila svou povinnost řádného a odpovědného posouzení úvěruschopnosti žalované a v takovém případě je smlouva neplatná podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaná je proto povinna žalobkyni vrátit v přiměřené době pouze jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 20 000 Kč. Jak vyplývá z historie úvěru i podané žaloby, žalovaná ke dni podání žaloby zaplatila žalobkyni částku 23 332 Kč. Svou povinnost tedy splnila a soudu nezbylo, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K otázce neplatnosti spotřebitelské úvěrové smlouvy soud pro úplnost uvádí, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Byť ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru hovoří o možnosti spotřebitele uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy, což by zakládalo neplatnost relativní, je nutno přistoupit ke komunitárnímu výkladu daného ustanovení, které je v rozporu s unijním právem, konkrétně s články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES o smlou