23 C 90/2020-10 — Okresní soud v Sokolově

Manželka se domáhala rozvodu manželství, manžel se k návrhu připojil. Účastníci uzavřeli manželství 1988, mají 5, již zletilých, dětí. Před více než 3 lety se začali odcizovat, od té doby se manžel zdržuje u známých, dětí, občas i u manželky. Mají milionové dluhy, jež se řeší insolvencí. Intimní soužití, byť výrazně omezené, neukončili. Manžel si shání byt. Oba účastníci obnovení soužití vyloučili, od rozvodu si slibují pocit, že mohou žít sami a řešit samostatně vlastní věci. Účastníci spolu více než 3 roky nežijí, občas manželka umožní manželovi u ní přespat, občas se intimně stýkají, avšak chtějí žít nadále sami, na tom nehodlají nic měnit, jejich manželství je tedy tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, že obnovení soužití nelze očekávat, zejména s ohledem na jejich jednoznačný postoj, a proto návrhu manželky, k němuž se manžel připojil, dle §§ 755 (1), 756 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, bylo vyhověno; příčinou rozvratu byla jejich neschopnost a neochota v manželství setrvat, byť jejich vztah je dobrý, dokonce občas intimní, a zřejmě dlouhou dobu budou společně řešit dluhy a též budou v kontaktu prostřednictvím dětí. Rozvod tak potvrzuje skutečný stav rozvratu. Žádný z účastníků ve statusových věcech manželských, rozvodu, dle § 23 zákona 292/2013 Sbírky, o zvláštních řízeních soudních, nemá zásadně právo na náhradu nákladů řízení; vzhledem k tomu, že je přiznat nechtěli, byla tato zásada zachována.