11 C 266/2020-14 — Okresní soud v Sokolově

Manželka se domáhala rozvodu manželství s odůvodněním, že s manželem již nežije ve společné domácnosti. Manžel se k návrhu na rozvod manželství připojil. Z návrhu, výpovědí účastníků, jejich občanských průkazů a oddacího listu soud zjistil, že sňatek uzavřeli 6. 8. 2011 v [obec]. Oba účastníci mají českou národnost, oba jsou státními příslušníky ČR, u obou se jedná o první manželství, ze kterého pocházejí dvě nezletilé děti. Poslední společné bydliště měli v okrese [obec]. Rozsudkem č. j. 40 Nc 28160/2020-25 Okresní soud v Sokolově schválil dohodu účastníků o úpravě výchovy a výživy nezletilého [jméno], narozeného 24. 9. 2011 a nezletilého [jméno], narozeného 16. 1. 2015 pro dobu po jejich rozvodu. Soud postupoval podle ustanovení § 755 a 756 občanského zákoníku. Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny. V průběhu nařízeného ústního jednání navrhovatelka uvedla, že s manželem od května 2020 nežije ve společné domácnosti a stejnou dobu udržuje známost s jiným mužem. Manžel rozchod potvrdil a po odchodu ze společné domácnosti i on navázal známost s jinou ženou, kterou však ukončil. Rozhodnutí navrhovatelky soužití ukončit i formálně soud považuje za definitivní. Již v odůvodnění rozsudku č. j. 40 Nc 28160/2020-25 soud uvedl:„ Matka obnovení společného soužití shledává jako nemožné, respektive nereálné“. V návrhu na zahájení řízení navrhovatelka konstatovala, že již v roce 2019 dospěla k rozhodnutí, že jí způsob soužití s manželem nevyhovuje. Po vzájemné dohodě manžel v květnu 2020 společnou domácnost opustil. Soud dospěl k závěru, že rozhodnutí navrhovatelky je definitivní, manželské soužití obnoveno nebude, rozchod rodičů není v rozporu se zájmy nezletilých dětí, které si nepochybně na oddělené bydlení rodičů zvykly, a proto návrhu na rozvod manželství vyhověl. Pro úplnost je třeba dodat, že se účastníci dosud nedohodli na vypořádání společného jmění. Výrok o náhradě nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (z. ř. s.).