42 C 313/2021-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovaném domáhala zaplacení 21 558,67 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a původním věřitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 21 558,67 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 9.2.2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel uzavřel se žalovanou úvěrovou smlouvu prostředky komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný nereagoval na upomínky k úhradě dluhu ani na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil a zůstal zcela pasivní. Žalobkyně se k prvnímu jednání ve věci nedostavila, omluvila svou neúčast skrze svého právního zástupce, nepožádala o odročení jednání, souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud provedl k důkazu níže uvedené listiny předložené žalobkyní, na základě čehož došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Soudu byla předložena Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), kteroužto žalobkyně považuje dle žaloby za smlouvu o úvěru. Smlouva obsahuje jméno a příjmení žalovaného, rodné číslo, adresu, telefonní číslo, emailovou adresu. Obchodní společnost [právnická osoba] se ve Smlouvě zavazuje poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, smlouva je uzavřena na dobu neurčitou, měsíční procentní sazba poskytnutého úvěru činí 10,40%, ročně se tedy jedná o sazbu 124,80 %, roční procentní sazba nákladů spotřebitelského úvěru činí 227,80 % Smlouva měla být dle tvrzení žalobkyně uzavřena prostředky komunikace na dálku. Soudu byla dále předložena listina nazvaná„ Loan application info“ v anglickém jazyce. V rámci této listiny je uvedeno jméno a příjmení žalovaného a jeho rodné číslo, číslo běžného účtu, telefonní číslo, emailová adresa a adresa, přičemž tyto údaje žalobkyně považuje za údaje o žalovaném. Na této listině je uvedeno [číslo] (loan number), datum [datum] (arrived), dále je zde uvedena částka 7 000 (loan amount) bez uvedení měny, dále„ the pay.api“ (paid by), poskytovatel spotřebitelského úvěru není v rámci této listiny uveden. Z této listiny tedy soud nemá za prokázané, že k poskytnutí úvěru žalovanému v tvrzené výši došlo. Uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně dále podložila Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru předchůdkyně žalobkyně a Obchodními podmínkami předchůdkyně žalobkyně, Platební informace je listina vytvořená předchůdkyní žalobkyně bez podpisu žalovaného. Předžalobní výzva je ze dne 14.4.2021, a to s dokladem o odeslání této výzvy žalované z téhož dne. Soud se dále zabýval v rámci dokazování existencí aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. Žalobkyně doložila k důkazu blíže neoznačenou počítačově vytvořenou tabulku bez podpisu smluvních stran smlouvy o postoupení pohledávek, a to pravděpodobně coby seznam postupovaných pohledávek. Samotná smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] označená v žalobě nebyla soudu předložena. V rámci Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému ze dne [datum] od [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] je uveden odlišný právní titul, na základě kterého došlo k postoupení pohledávky za žalovaným, a sice smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Soud pro výše uvedené nedoložení smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a pro rozpor mezi obsahem oznámení o postoupení pohledávky se žalobními tvrzeními nemá za prokázané, že k postoupení pohledávky za žalovaným mezi výše uvedenými obchodními společnostmi došlo a aktivní věcná legitimace žalobkyně v projednávané věci tedy zůstala neprokázána. Žalobkyní navržený důkaz,„ nechť soud učiní dotaz, kdo byl majitelem a disponentem účtu č. [bankovní účet] k datu uzavření Smlouvy“, soud neprovedl, neboť s ohledem na skutečnost, že se žalobkyni nepodařilo prokázat aktivní věcnou legitimaci ve sporu (jak soud uvádí výše) bylo by provedení takového důkazu nadbytečné. Navíc, i pokud by banka na takto položený dotaz soudu odpověděla, stále by nebylo zřejmé, kdy a v jaké částce předchůdkyně žalobkyně plnila v rámci revolvingového úvěru na účet žalovaného. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“)., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek. Soudu nebyla předložena k důkazu smlouva o postoupení pohledávek označená v žalobě. Je pravdou, že žalobkyně předložila soudu Oznámení o postoupení pohledávky žalovanému, toto oznámení však odkazuje na smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum], která není uvedena v žalobě. Z tohoto důvodu nemůže absenci smlouvy o postoupení pohledávek (resp. její přílohy) nahradit oznámení o postoupení pohledávky žalovanému od postupitele (jak v obecné rovině popisuje Nejvyšší soud např. ve svém rozsudku sp.zn. 31 Cdo 1328/2007 ze dne 9.12.2009). Žalobkyně tedy neprokázala, že k postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dle § 1879 o. z. došlo, žalobkyně neprokázala postoupení žádné pohledávky předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (ať už by byla pohledávka právně posouzena jako nárok z titulu smlouvy o úvěru či nárok z titulu bezdůvodného obohacení) a proto soud žalobu jako celek zamítl. K výše uvedenému závěru soud cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 1373/2005 ze dne 22.5.2007„ Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby.“ 5. Nad rámec uvedeného závěru soud uvádí, že žalobkyně by neprokázala ani čerpání revolvingového úvěru, neboť v žalobě chybí skutková tvrzení ohledně toho, kdy a v jaké částce předchůdkyně žalobkyně plnila v rámci revolvingového úvěru na účet žalovaného. 6. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení, soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout zejména pro neunesení břemene důkazního na straně žalobkyně. 7. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť byl v řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.