42 C 45/2022-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi obchodní společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Obchodní společnost [právnická osoba] přitom pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. jako původním postupitelem a původním věřitelem a obchodní společností [právnická osoba] jako původním postupníkem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v částce 20 000 Kč, po navýšení úvěru v konečné částce 50 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil 0 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne 5.7.2021. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Původní věřitel uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu prostředky komunikace na dálku. Před poskytnutím úvěru byla prověřena úvěruschopnost žalovaného. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], ještě před tím žalovaný z toho účtu uhradil původnímu věřiteli registrační poplatek v částce 1 Kč. Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Žalovaný nereagoval na upomínky k úhradě dluhu ani na předžalobní upomínku. 2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen„ o.s.ř.“. 3. Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci. Z předložené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] ve znění dalších smluv ze dne [datum], [datum] a [datum] má soud za prokázané, že prostředky komunikace na dálku došlo mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným k uzavření této smlouvy. Totožnost žalovaného při uzavírání smlouvy žalobkyně ověřila prostřednictvím verifikační platby, kdy [datum] byla na účet předchůdkyně žalobkyně připsána platba 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet] označeného jménem a příjmením žalovaného. Smlouva byla uzavřena žalovaným distančně prostřednictvím internetové stránky žalované [webová adresa], kde žalovaný požádal o úvěr, seznámil se s veškerými poplatky spojenými s úvěrem, zadal své identifikační údaje, seznámil se s návrhem Smlouvy o úvěru a smluvními podmínkami, které následně potvrdil, což stvrdil zasláním registračního poplatku. Ve Smlouvě se žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému na jím uvedený účet bezhotovostně částku 20 000 Kč, tato částka však byla dodatky Smlouvy o úvěru navyšována až na částku 49 292,39 Kč, která měla být splacena do 14.8.2023 v měsíčních splátkách, za poskytnutí úvěru se žalovaný zavázal ve Smlouvě uhradit žalobkyni úrok ve výši 56,35 % ročně. Roční procentní sazba spotřebitelského úvěru činí 68,70%. Poskytnutí úvěru žalovanému prokázala žalobkyně potvrzeními o platbě ze dne [datum], [datum] a [datum], ze kterých vyplývá, že v těchto dnech byla postupně z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného poskytnuta částka v celkové výši 50 000 Kč. Z přiloženého výpisu z běžného účtu předchůdkyně žalobkyně ze dne 14.4.2020 vyplývá, že účet č. [bankovní účet] je účtem žalovaného, ze kterého před poskytnutím úvěru uhradil na účet předchůdkyně žalobkyně registrační poplatek, účet je označen jménem a příjmením žalovaného. Předžalobní výzva je ze dne 5.8.2021, a to s dokladem o odeslání této výzvy žalovanému z téhož dne. Soud se dále zabýval v rámci dokazování existencí aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení. Žalobkyně doložila k důkazu Smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi obchodními společnostmi [právnická osoba] a [právnická osoba], jedná se však pouze o rámcovou smlouvu, která má stanovit podmínky pro postupování pohledávek specifikovaných v jednotlivých dílčích smlouvách o postoupení pohledávek, konkrétní dílčí smlouvu o postoupení pohledávek mezi těmito dvěma obchodními společnostmi však žalobkyně soudu nepředložila, počítačově vytvořená tabulka na konci rámcové smlouvy, která má být pravděpodobně seznamem postupovaných pohledávek, tak s touto rámcovou smlouvou evidentně nesouvisí. Smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi obchodní společností [právnická osoba] a žalobkyní je ze dne [datum], jedná se tedy o odlišné datum, nežli tvrdila žalobkyně v žalobě, navíc v seznamu pohledávek chybí pohledávka za žalovaným. V rámci Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5.8.2021 od obchodní společnosti [právnická osoba] je žalovaný informován o postoupení jeho pohledávky, která je však označena odlišně (číslo smlouvy [číslo]) od zde projednávané smlouvy o úvěru (číslo smlouvy [číslo]) Soud tedy nemá za prokázané, že k postoupení pohledávky za žalovaným mezi výše uvedenými obchodními společnostmi došlo a aktivní věcná legitimace žalobkyně v projednávané věci tedy zůstala neprokázána. 4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění (dále jen „o.z.“)., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 o. z. lze pak postoupit i soubor pohledávek. Jak je uvedeno v odstavci 3. odůvodnění tohoto rozsudku, žalobkyně neprokázala, že k postoupení pohledávky za žalovaným z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni dle § 1879 o. z. došlo, a proto soud žalobu jako celek zamítl, otázkou právního hodnocení smlouvy o úvěru již nebylo třeba se zabývat. K výše uvedenému závěru soud cituje rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 32 Odo 1373/2005 ze dne 22.5.2007„ Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení). Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby.“ 5. Žalobkyně pro svou nepřítomnost u ústního jednání nemohla být poučena o chybějících tvrzeních a důkazech a z toho vyplývajících následcích pro řízení. Žalobkyně se k jednání nedostavila, nepožádala o odročení a souhlasila, aby bylo jednáno a rozhodnuto v její nepřítomnosti, svou nepřítomností tedy účastník zabránil tomu, aby mu bylo poskytnuto ze strany soudu potřebné poučení, soudu proto nezbývá než žalobu zamítnout. 6. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tedy podle zásady úspěchu ve věci, podle níž by na náhradu nákladů řízení měl právo procesně zcela úspěšný žalovaný. Tomu ale žádné prokazatelné náklady v řízení nevznikly, neboť byl v řízení zcela pasivní, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.