22 C 14/2023-96 — Okresní soud v Sokolově

Zástavní věřitelka se návrhem domáhala nařízení soudního prodeje zástavy s odůvodněním, že [celé jméno zástavního dlužníka], [datum narození], bytem [adresa zástavního dlužníka], (dále jen„ obligační dlužník“) dluží zástavní věřitelce pohledávku ve výši 3 519 499,48 Kč s kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni 2. 1. 2023 ve výši 305 122,56 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ke dni 2. 1. 2023 ve výši 679 457,06 Kč, se smluvním úrokem ve výši 3,58 % ročně z částky 3 519 499,48 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 519 499,48 Kč od 3. 1. 2023 do zaplacení, přičemž uvedená pohledávka je zajištěna zástavním právem na zástavě, uvedené ve výroku I. tohoto usnesení (dále jen„ zástava“) ve vlastnictví zástavního dlužníka. Zástavní dlužník se k návrhu na nařízení prodeje zástavy nevyjádřil, pouze prostřednictvím svého zástupce vznesl námitku podjatosti vyřizující soudkyně pro její poměr k věci nebo účastníkům. Zástavní dlužník se totiž s ohledem na vlastní šetření domníval, že soudkyně již v minulosti rozhodovala jiné spory ve věcech [právnická osoba] a. s., která v tomto řízení figuruje jako zástavní věřitelka, a soudkyně by proto mohla mít zájem na výsledku věci ve prospěch zástavní věřitelky, kdy již v minulosti rozhodovala v její prospěch, proto se zástavní dlužník domnívá, že lze mít pro její poměr k věci a účastníkům řízení pochybnost o její nepodjatosti. Zástavní věřitelka považovala vznesenou námitku podjatosti za pouhou procesní taktiku zástavního dlužníka. Podle § 358 odst.1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. S ohledem na shora uvedené proto soud ve věci provedl k důkazu toliko listiny předložené žalobkyní a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci: 1. Smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2016 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela původní zástavní věřitelka ([právnická osoba], [IČO], po fúzi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa]) se zástavním dlužníkem, původní zástavní věřitelka na základě této smlouvy poskytla zástavnímu dlužníkovi úvěr ve výši 3 820 000 Kč. 2. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne 16. 11. 2016 má soud za prokázané, že tuto smlouvu uzavřela původní zástavní věřitelka s původními vlastníky zástavy, přičemž touto smlouvou zřídili zástavní právo k zástavě, a to k zajištění pohledávky původní zástavní věřitelky za zástavním dlužníkem, vyplývající ze smlouvy v předchozím odstavci uvedené. 3. Dopisem ze dne 11. 4. 2023 má soud za prokázané, že tímto dopisem původní zástavní věřitelka zesplatnila vůči zástavnímu dlužníkovi pohledávku ze shora citované smlouvy. 4. Vyčíslením pohledávky má soud za prokázané, že ke dni 2. 1. 2023 zástavní dlužník na základě shora citované smlouvy dluží pohledávku ve výši, jak je uvedena ve výroku I. tohoto usnesení. 5. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2021 má soud za prokázané, že původní zástavní věřitelka postoupila pohledávku za zástavním dlužníkem zástavní věřitelce. 6. Výpisem z katastru nemovitostí ke dni 11. 4. 2023 má soud za prokázané, že k tomuto datu byl zástavní dlužník vlastníkem zástavy, v katastru nemovitostí bylo k tomuto datu zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch zástavní věřitelky na základě shora citované smlouvy. Podle § 358 odst. 1 z. ř. s. soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. Rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je vykonatelné dnem, kterým nabylo právní moci. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojena, včetně jejího zajištění. Při aplikaci ustanovení § 358 odst. 1 z.ř.s. soud respektoval právní závěry, ke kterým dospěl Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2786/2011 a v němž uzavřel, že„ soud v řízení o soudním prodeji zástavy při zkoumání, zda byla ve smyslu ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.) doložena zástavním právem zajištěná pohledávka, přihlíží též k důvodu její neplatnosti, avšak jen vyšel-li zcela zřejmě (evidentně) z obsahu smlouvy nebo jinak za řízení najevo“. V rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 4377/2009 pak tentýž soud uzavřel, že„ v řízení o soudním prodeji zástavy mohou být jiné (další) skutečnosti, než které jsou uvedeny v ustanovení § 200z odst. 1 o. s. ř. (tehdy účinného o. s. ř., dnes § 358 odst. 1 z.ř.s.), důvodně uplatněny nebo jejich osvědčení může být zpochybněno až ve druhé fázi tohoto řízení, tj. v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li takový návrh podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí nebo vylučovací (excindační) žaloby podané po nařízení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 267 odst.1 o. s. ř.“. V daném případě zástavní věřitelka doložila shora uvedenými důkazy existenci zajištěné pohledávky založené smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2016 za zástavním dlužníkem. Dále zástavní věřitelka doložila smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem [číslo] ze dne 16. 11. 2016, jakož i výpisem z katastru nemovitostí, že pohledávka za zástavním dlužníkem je zajištěna zástavním právem na zástavě uvedené ve výroku I. tohoto usnesení. Přitom v daném řízení nevyšel najevo žádný evidentní důvod, pro který by bylo možné uvažovat o neplatnosti smlouvy zakládající zajištěnou pohledávku. V neposlední řadě zástavní věřitelka smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 16. 7. 2021 prokázala, že na ni byla zajištěná pohledávka postoupena podle § 1879 ve spojení s § 1880 odst. 1 občanského zákoníku a tedy je nositelem této pohledávky včetně jejího zajištění v podobě zástavního práva. S ohledem na shora uvedené soud neprováděl žádné další dokazování. Soud proto s poukazem na všechny shora uvedené skutečnosti návrhu jako důvodnému vyhověl. V usnesení, kterým soud vyhoví žalobě zástavního věřitele a nařídí soudní prodej zástavy, soud nerozhoduje o nákladech řízení, neboť se jedná o specifické řízení. Ústavní soud ve své judikatuře totiž dospěl k závěru, že je porušením práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků, pokud je současně s vyhovujícím výrokem o nařízení prodeje zástavy rozhodnuto i o nákladech řízení. V souladu s požadavkem spravedlnosti naopak je, aby o nákladech řízení bylo v takovém případě rozhodnuto až v rámci vykonávacího řízení, tedy poté, co bude postaveno najisto, zda bylo v řízení o soudním prodeji zástavy rozhodnuto po právu (srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 28/14 z 20. 8. 2014). Z těchto důvodů pak soud, vázán judikaturou Ústavního soud, nerozhodoval o nákladech tohoto řízení. K námitce podjatosti vznesené zástavním dlužníkem dne 11. 4. 2023, tedy den před nařízeným jednáním, soud uvádí, že má za to, že námitka není důvodná, neboť skutečnosti v ní uváděné nejsou podložené a jsou dokonce v rozporu se skutečným stavem věci. Z rejstříku soudu soud zjistil, že zástavní věřitelka figuruje pouze ve třech věcech projednávaných kdy tímto soudem, a to 9 C 218/2019, 42 C 21/2023 a 22 C 14/2023, přičemž soudkyně Mgr. Alžběta Durdová vyřizuje pouze věc vedenou pod sp. zn. 22 C 14/2023, nelze tedy tvrdit, že by někdy v minulosti rozhodovala věc zástavní ředitelky, a tím spíše nelze tvrdit, že by v minulosti rozhodovala v její prospěch. Nad to je nutno konstatovat, že rozhodovací činnost soudce sama o sobě nemůže být důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudce. Soud proto v souladu s ustanovením § 15b odst. 2 o. s. ř. nepředkládal věc k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu a ve věci samé při jednání dne 12. 4. 2023 rozhodl.