23 C 305/2023-28 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok na úhradu televizních poplatků za období od prosince roku 2022 do května roku 2023. Z provedených důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl na adrese [adresa žalovaného], kde žil nejméně v období od prosince roku 2022 do května roku 2023 se svojí manželkou, odběratelem elektřiny, přičemž na základě této skutečnosti byl žalobkyní dne 26. 10. 2022 vyzván ke sdělení, zda je vlastníkem televizního přijímače s poučením, že nebude-li žalovaný na uvedenou výzvu do 30 dní reagovat, bude žalobkyní zařazen do evidence poplatníků televizního poplatku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na uvedenou výzvu žalobkyně nereagoval, byl žalobkyní k měsíci listopadu roku 2022 do evidence poplatníků televizních poplatků skutečně zařazen. Následně byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě televizního poplatku za období od prosince roku 2022 do května roku 2023. Žalovaný televizní poplatek neuhradil. Televizní poplatek za uvedené období uhradila jeho manželka, která byla v evidenci poplatníků televizního poplatku rovněž evidována. Na základě shora učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že žalovaný se sice na základě zákonné fikce stal poplatníkem televizního poplatku (§ 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen„ zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“)), avšak v řízení prokázal, že televizní poplatek za projednávané období, tedy za období od prosince roku 2022 do května roku 2023, kontinuálně hradila jeho manželka, tj. osoba žijící s žalovaným ve společné domácnosti, která sama byla přihlášena jako poplatník televizního poplatku do evidence žalobkyně (§ 5 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a § 8 odst. 2. zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Je sice pravdou, že zákon o rozhlasových a televizních poplatcích stanovuje poplatníkům televizních poplatků povinnost odhlášky z evidence poplatníků, avšak výhradně s touto skutečností nelze, jak se žalobkyně mylně domnívá, spojovat zánik poplatkové povinnosti. Jinak řečeno, pokud osoba evidovaná (byť neodhlášená) v evidenci poplatníků prokáže to, že žije ve společné domácnosti s osobou, která je jako poplatník přihlášena, pak žalobkyni nárok na úhradu televizního poplatku nevzniká (§ 5 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). V souzené věci tak žalovaný prokázal, že bydlí ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku přihlášeným do evidence žalobkyně (který navíc televizní poplatky za předmětné období hradil), a tudíž on sám k platbám televizních poplatků, tak jak je žalobou nárokováno, povinen není. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) a § 151 odst. 3 o. s. ř., přičemž úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů řízení proti neúspěšné žalobkyni ve výši 600 Kč, která se skládá ze dvou paušálních náhrad po 300 Kč podle § 1, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. (vyjádření ze dne 30. 10. 2023, účast u jednání soudu dne 11. 12. 2023.