20 C 30/2024-12 — Okresní soud v Sokolově

Navrhovatel ad a) jako budoucí osvojitel podal návrh na osvojení zletilé , jméno FO, s odůvodněním, že v roce 1999 uzavřel manželství s , Jméno zainteresované osoby 2/0, , matkou osvojenkyně. , Jméno zainteresované osoby 1/0, byla od narození v péči matky, přičemž od roku 1994 žili všichni ve společné domácnosti. Navrhovatel dále uvedl, že se jí pokoušel nahradit otce a staral se o ni jako o vlastní, a vytvořilo se tak mezi nimi silné citové pouto a osvojenkyně dokonce přijala i jeho jméno. K uvedenému návrhu na osvojení se osvojenkyně připojila a souhlas k osvojení dala rovněž její matka, tedy manželka navrhovatele.Ke stavu věci soud zjistil, navrhovatel ad a) uzavřel manželství s matkou navrhovatele ad b) a to dne 24. 4. 1999 před , právnická osoba, , adresa, , který je v knize manželství příslušného matričního zapsán ve svazku IV, ročník , Anonymizováno, , pod pořadovým číslem 16. Soud dále z rodného listu osvojenkyně zjistil, že její matkou je skutečně , Jméno zainteresované osoby 2/0, , rozená , Anonymizováno, , současná manželka navrhovatele ad a). Tato skutečnost vyplývá z rodného listu vydaného Úřadem městské části města , adresa, – , Anonymizováno, , zapsaného v této , Anonymizováno, matrice ve svazku ZM/II/32 pod pořadovým číslem 1184. V označeném rodném listu není zapsán biologický otec osvojenkyně. Soud dále ze shodné výpovědi navrhovatele jako budoucího osvojitele, budoucí osvojenkyně a manželky navrhovatele a zároveň matky osvojenkyně zjistil, že společně tvoří funkční rodinu, v níž navrhovatel plnohodnotně plní roli otce. Osvojenkyně dokonce prohlásila, že jej za svého skutečného otce považuje. Svůj vztah k osvojiteli dále popsala tak, že rozhodnutí soudu bude považovat za dovršení jejich vzájemného rodinného vztahu. Soud dále zjistil, že, že budoucí osvojenkyně je svobodná a bezdětnáPo zhodnocení shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že jsou zde splněny podmínky pro vyhovění návrhu, neboť dle ustanovení § 847 odst. 1 písm. c) a d), dle kterého zletilého lze osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela, přičemž splnění pouze jedné z uvedených podmínek by pro osvojení postačovalo. Soud dále dospěl k závěru, že zde není překážka pro osvojení dle ustanovení § 846 občanského zákoníku, dle kterého zletilého nelze osvojit, je-li to v rozporu s dobrými mravy. V daném případě soud žádný takový rozpor neshledal, neboť osvojitel a osvojenkyně spolu se svojí matkou, která je zároveň manželkou osvojitele, tvoří skutečnou rodinu. Osvojení v daném případě není ani na překážku zájmům pokrevních rodičů, v daném případě otce (ustanovení § 847 odst. 2 občanského zákoníku), neboť pokrevně otec osvojenkyně není zapsán v jejím rodném listu a jeho zájmy tak soud nemohl zjišťovat. S ohledem na shora uvedené závěry tak soud návrhu vyhověl.Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá, neboť žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení neuplatnil.