7 C 156/2024-27 — Okresní soud v Sokolově

Předmět řízení vymezil žalobce v žalobě tak, že se domáhal vyklizení ve výroku I. tohoto rozsudku specifikovaného bytu. Aktivní a pasivní legitimaci účastníků doložil žalobce výpisem z katastru nemovitostí a nájemní smlouvou. Na základě mezi účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne , datum, přenechal žalobce předmětný byt do užívání žalované, a to na dobu určitou do 31.12.2023. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně své povinnosti, jež vyplývají z nájmu bytu, především neplatila nájemné a služby za dobu delší než 3 měsíce, byla jí dne 19.12.2023 doručena výpověď z nájmu bytu. Nájemní smlouvy se žalovanou nebyla prodloužena a nájem skončil uplynutím sjednané doby nájmu. Vzhledem k tomu, že k vyklizení bytu nedošlo, obrátil se žalobce se svým návrhem na vyklizení na soud.Žalovaná se k žalobě vyjádřila pouze okrajově, kdy souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Dále uvedla, že se pokoušela se žalobcem dohodnout na splátkách dlužného nájemného.Na základě provedených důkazů soud z nájemní smlouvy po skutkové stránce zjistil, že účastníci uzavřeli nájemní smlouvu na předmětný byt dne , datum, . Nájem byl sjednán na dobu určitou do 31.12.2023. Z přehledu dluhů soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná dluží platby nájemného za dobu delší než 3 měsíce.Podle § 2201 zákona č. 9/2012 Sb., obč. zákoníku, nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Z nájemní smlouvy soud zjistil, že nájem předmětného bytu byl ujednán na dobu určitou, která uplynula dne 31.12.2023. Nad rámec povinností žalobce byla žalované dána výpověď z nájmu bytu, když tento jí byl odeslán na adresu jejího bydliště, což dokládá podací lístek z 19.12.2023. Žalovaná byt užívá nadále bez právního důvodu.Z předložených listinných důkazů a vzhledem k nečinnosti žalované soud zjistil, že žalované skončil nájem bytu dne 31.12.2023. Následně nesplnila svou povinnost byt vyklidit a předat zpět žalobci. Žalobce se proto oprávněně domáhá ochrany svého vlastnického práva v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. z.“), podle něhož, kdo věc neprávem zadržuje může být vlastníkem žalován, aby jí vydal. V případě neprávem užívaného bytu přichází v úvahu žaloba na vyklizení.Žalobu shledal soud důvodnou, a proto jí v celém rozsahu vyhověl včetně přiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci. O lhůtách ke splnění veškerých, tímto rozsudkem uložených, povinností rozhodoval soud podle § 160 odst. l o. s. ř.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.