23 C 38/2026-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobce se návrhem ze dne 30. 1. 2026 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému, případně ke snížení na částku 1 000 Kč měsíčně. Svůj návrh odůvodnil tím, že výživné na žalovaného bylo stanoveno v roce 2016 na částku 3 000 Kč měsíčně. Nyní podstupuje dlouhodobou hospitalizaci v Psychiatrické nemocnici v , anonymizováno, , je invalidní v nejvyšším stupni. Navázal spolupráci s dluhovým poradcem. Zjistil, že je vedena exekuce na uhrazení výživného na jeho dceru , jméno FO, , dlužné výživné činilo k 31. 1. 2025 celkem 108 000 Kč. Nezjistil, že by exekuce byla vedena i na jeho syna, žalovaného , jméno FO, . Jeho opakované pokusy o navázání komunikace se synem i jeho matkou byly prozatím bezvýsledné. Nemá žádné informace o svém synovi, neví, jestli studuje či se již živí sám. Navrhuje, aby vyživovací povinnost byla zrušena ke dni, kdy soud zjistí, že se již žalovaný živí sám, případně aby bylo výživné sníženo na částku 1 000 Kč. Pobírá pouze invalidní důchod III. stupně.2. Žalovaný se u jednání konaného dne 20. 4. 2026 k žalobě vyjádřil tak, že s otcem nemá žádný vztah, od 12 let ho neviděl. První přímý pokus o komunikaci zaznamenal, když mu byla doručena žaloba v této věci. Nevěděl, jak reagovat. Odmaturoval v květnu 2022, následné studium na konzervatoři ukončil předčasně z psychických a časových důvodů. K ukončení došlo dálkovou formou, škole podepsal papír, že souhlasí s ukončením studia ke konci srpna 2023. Následně byl na úřadu práce a od ledna 2024 na dohodu u , právnická osoba, . Tam nyní pracuje na plný úvazek. Návrh na exekuci podán nebyl. Od účinnosti dohody, od ledna 2017 nebylo výživné hrazeno vůbec, měsíčně má být hrazeno 3 500 Kč.3. Žalobce se z nařízeného jednání ze zdravotních důvodů omluvil a doložil lékařskou zprávu, ze které vyplývá, že mu lékař nedoporučuje účast u soudního jednání. Pokud by soud trval na jeho osobní přítomnosti, lze tak učinit formou videokonference.4. Dle ustanovení § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.5. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 4. 5. 2017 č. j. 40 P 175/2016-63, 14 P a Nc 581/2016, byla schválena dohoda rodičů, ve které se žalobce zavázal s účinností od 1. 1. 2017 přispívat na výživu nezletilého , jméno FO, , žalovaného, částkou 3 500 Kč, a na nezletilou , jméno FO, rovněž částkou 3 500 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dnem 22. 5. 2017. Ze zprávy Okresní správy sociálního zabezpečení , obec, vyplývá, že žalovaný má s účinností od 17. 7. 2024 uzavřenu Dohodu o provedení práce u zaměstnavatele , právnická osoba, , IČ , IČO, , a s účinností od 1. 10. 2024 má uzavřen hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele , právnická osoba, ., IČ , IČO, . Ze zprávy Úřadu práce ČR, kontaktní pracoviště , obec, , vyplývá, že žalovaný byl v evidenci uchazečů o zaměstnání od 30. 10. 2023 do 1. 1. 2024.6. Z provedeného dokazování soud uzavřel, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla, neboť byly splněny zákonné předpoklady pro její zánik. Z ústního vyjádření žalovaného při jednání soud zjistil, že žalovaný ukončil své studium ke dni 31. 8. 2023, a od tohoto data se již nepřipravuje na budoucí povolání ve smyslu § 911 a násl. občanského zákoníku. Tím došlo k odpadnutí jednoho ze základních předpokladů další existence vyživovací povinnosti rodiče vůči zletilému dítěti. Po ukončení studia byl žalovaný nejprve veden v evidenci uchazečů o zaměstnání u Úřadu práce České republiky, přičemž s účinností od 1. 1. 2024 započal výdělečnou činnost na základě dohody o provedení práce u , právnická osoba, . Od 1. 10. 2024 je následně zaměstnán u téhož zaměstnavatele v hlavním pracovním poměru. Tyto skutečnosti svědčí o tom, že žalovaný se po ukončení studia začal soustavně zapojovat do pracovního procesu a stal se schopným zajistit si vlastní výživu. Uvedená skutková zjištění jsou plně v souladu s dalšími provedenými důkazy, zejména se zprávami Úřadu práce České republiky a Okresní správy sociálního zabezpečení, které potvrzují evidenci žalovaného i jeho následný výkon výdělečné činnosti. Sám žalovaný při jednání výslovně potvrdil, že vyživovací povinnost žalobce považuje za zaniklou.7. Soud proto dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla ke dni 31. 8. 2023, tedy ke dni ukončení studia žalovaného. Vzhledem k tomu soud návrhu žalobce na zrušení vyživovací povinnosti v plném rozsahu vyhověl a deklaroval, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému zanikla ke dni 31. 8. 2023.8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalobci nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno, i když měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by měl právo na náhradu nákladů řízení, avšak žádnou náhradu nákladů řízení po žalovaném nežádal, žalovanému žádné náklady nevznikly.