1 C 172/2022-33 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně navrhla uložit žalované povinnost zaplatit jí částku 3 024,83 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že je na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou dne 1. 6. 2020 smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem na její bankovní účet úvěr ve výši 2 800 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit částku 2 800 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 907,92 Kč a smluvním úrokem ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru, a to do 21. 6. 2020 Smlouva o úvěru byla uzavřenou přes internetové stránky [webová adresa], kde žalovaná zvolila bezhotovostní formu poskytnutí, výši úvěru a vyhovující počet dnů splácení úvěru. Po vyplnění těchto dat se žalované zobrazila výše poplatku za poskytnutí úvěru včetně celkové částky k uhrazení. Žalovaná neuhradila předmětnou částku řádně a včas, když do sjednané doby splatnosti na svůj závazek uhradila pouze částku ve výši 1 413,43 Kč, z toho částka 681,51 Kč byla započtena na úhradu jistiny, částka 731,92 Kč na poplatek za poskytnutí úvěru a částka 399,79 Kč na smluvní úrok. Žalobkyně požaduje úhradu částky 2 118,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 118,49 Kč od 12. 10. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 244,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 062,79 Kč a smluvní pokuty ve výši 906,34 Kč. Dále se žalobkyně domáhá zaplacení částky 473 Kč jako paušálních nákladů, které žalobkyně vynaložila ve snaze smírného mimosoudního řešení věci a přestavuje náklady na 2 osobní návštěvy v místě bydliště žalované, 2 odchozí dopisy odeslané žalované a odchozí telefonní hovor. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že schopnost žalované splácet úvěr byla ověřována jejím právním předchůdcem před uzavřením smlouvy o úvěru na základě žalovanou předložených listin, a to konkrétně výpisy z běžného účtu žalované a jejími výplatními páskami. Schopnost žalované splácet úvěr tedy byla s odbornou péčí posouzena. S ohledem na výši příjmů a výší úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovanou jako způsobilou ke splácení úvěru ve výši 2 800 Kč. Žalobkyně odkázala na to, že osoba žalované nemá jediný záznam v insolvenčním rejstříku. Dále žalobkyně uvedla, že žalobou požadované účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání pohledávky ve výši 473 Kč představují souhrn nákladů, které žalobkyně vynaložila ve snaze smírného mimosoudního řešení věci. Ceník nákladů mimosoudního vymáhání pohledávky byl žalované zaslán v dopise ze dne 10. 11. 2021, který obsahoval návrh mimosoudního vyřešení věci. Žalovaná byla dopisem výslovně informována, že pokud nepřistoupí na mimosoudní řešení věci či neposkytne součinnost, bude si žalobkyně účelně vynaložené náklady účtovat. Žalobkyně provedla nacenění nákladů s ohledem na aktuální ceny služeb potřebných pro odeslání písemností, ceny hovorů, mzdových a cestovních nákladů, kdy má za to, že výsledné nacenění je přiměřené. Částka 473 Kč představuje náklady za jeden odeslaný obyčejný dopis a dvě osobní návštěvy v místě bydliště žalované a tato byla naceněna s ohledem na ceny pohonných hmot a mzdové náklady pověřeného zaměstnance žalobkyně. Žalobkyně považuje za spravedlivé požadovat náhradu těchto nákladů, když ty vynaložila ve snaze ulehčit žalované. K tomu žalobkyně odkázala na nařízení vlády České republiky č. 351/2013 Sb. a směrnici Evropského parlamentu a Rady 2011/7/EU ze dne 16. 2. 2011. 4. Po provedeném dokazování má soud ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] uzavřené dne 1. 6. 2020 (dále jen„ Smlouva“) za prokázané, že na základě této Smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 2 800 Kč, který se žalovaná zavázala uhradit do 21. 6. 2020. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že celková částka k zaplacení činila po slevě 3 584,08 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru činil po slevě částku 731,92 Kč, roční zápůjční úroková sazba činila 40 % p.a., doba trvání úvěru činila 17 dnů. Ze Smlouvy soud dále zjistil, že pro případ prodlení se splněním jakékoli platební povinnosti se žalovaná zavázala zaplatit mimo jiné též smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny denně. Smlouva byla uzavřena online prostřednictvím internetových stránek [webová adresa]. Finanční prostředky byly žalované zaslány na jí sdělený bankovní účet dne 4. 6. 2020. K úhradě dlužné částky byla žalovaná opakovaně vyzývána společností jak právním předchůdcem žalobkyně, tak samotnou žalobkyní, což soud zjistil z listin ze dne 27. 10. 2021, 10. 11. 2021 a 3. 12. 2021. Předžalobní výzva ze dne 3. 2. 2022 byla žalované zaslána, což má soud za prokázané z podacího archu ze dne 7. 2. 2022. Ze sdělení žalobkyně vyplývá, že na pohledávku uhradila žalovaná částku ve výši 1 413,44 Kč. 5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021, soud zjistil, že společnost [právnická osoba] pohledávku ze Smlouvy za žalovanou postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 10. 11. 2021. 6. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o.z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrových smluv v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčení lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Soud se tedy zabýval tím, zda žalobkyně, respektive její právní předchůdce, splnil povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti i bez námitky žalované. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobkyně nedůsledně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ověřovala výhradně příjmy žalované, a to konkrétně výplatní páskou žalované z ledna roku 2020, ze které vyplývá čistá mzda žalované 18 001 Kč a částečnými výpisy z účtu žalované za období od 1. 3. 2019 do 31. 3. 2019 a od 1. 4. 2020 do 30. 4. 2020, které byly zaměřeny právě jen na příjmy žalované. Žádným způsobem však žalobkyně neověřovala výdaje žalované, ať už jde o výdaje na bydlení, na dopravu do zaměstnání, záliby, stravu a podobně. Žalobkyně zcela zřejmě nepostupovala s odbornou péčí při posuzovávání schopnosti žalované splácet úvěr, který je předmětem tohoto řízení, když vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Soud proto dospěl k závěru, že uvedená smlouva je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 o spotřebitelském úvěru neplatná. 8. Na straně žalované vzniklo ve smyslu § 2 991 občanského zákoníku bezdůvodné obohacení, a je proto povinna vydat to, o co se obohatila, tedy poskytnuté finanční prostředky. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 2 800 Kč, uhradila částku 1 413,44 Kč, a je proto povinna uhradit žalobkyni částku 1 386,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1 386,56 Kč od 3. 12. 2021 do zaplacení. Žalovaná se dostala do prodlení tím, že přes výzvu žalobkyně ze dne 10. 11. 2021, aby uhradila dlužnou částku do 2. 12. 2021, žalobkyni nevrátila to, oč se obohatila. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 1 386,56 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 1 386,56