4 C 1/2022-15 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 20 000 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná jako dlužnice uzavřela dne 10. 7. 2017 s původním věřitelem společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo]. Následně nabyla pohledávku společnost [právnická osoba], a to na základě smlouvy o prodeji části závodu ze dne 6. 9. 2018 uzavřené s původním věřitelem. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené se společností [právnická osoba] dne 11. 12. 2019, o čemž byla žalovaná vyrozuměna. Dále žalobce uvedl, že dle smlouvy se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou sjednaný na dobu určitou a žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr spolu s náklady spotřebitelského úvěru, t. j. v celkové částce 33 800 Kč, a to ve 13 splátkách, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná dne 10. 8. 2018. Původní věřitel svůj závazek splnil a sjednaný úvěr žalované poskytl dne 10. 7. 2017, což žalovaná potvrdila podpisem smlouvy. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posoudil schopnost žalované splácet předmětný úvěr. V rámci posuzování úvěruschopnosti byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje, tedy včetně splátek úvěrů. Na základě těchto postupů dospěl původní věřitel k závěru, že nemá důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalované. Dále žalobce uvedl, že ze strany žalované nebylo na dlužnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalobce uvedl, že se žalobou domáhá úhrady jistiny ve výši 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z dlužné jistiny od 11. 8. 2018 do zaplacení a dále smluvního úroku ve výši 25,85 % ročně z dlužné jistiny od 11. 7. 2017. Nárok žalobce na smluvní úrok vyplývá z článku II. odst. 1 smlouvy. Ostatní příslušenství dluhu žalobce nepožaduje. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 2. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o úvěru [číslo] z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a věřitelem a žalovanou jako úvěrovanou a dlužníkem dne 10. 7. 2017. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkem částku 33 800 Kč, a to poskytnutou jistinu ve výši 20 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 800 Kč, a to ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 10. den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že úvěr je poskytnut za úroky ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 25,85 % ročně u úvěru na 13 měsíců. Dále bylo z této smlouvy zjištěno, že dlužník převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti potvrdil svým podpisem na této smlouvy. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že souhlasí s podmínkami úvěru a neuvažuje o insolvenci. Informace jsou ze dne 10. 7. 2017. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované prokázal finanční analýzou, z níž bylo zjištěno, že žalovaná uvedla údaje ohledně svých příjmů, výdajů, což bylo uvedeno i v žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru. K tomu žalovaná doložila rozhodnutí [obec] správy sociálního zabezpečení a nájemní smlouvu. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 11. 12. 2019. Z oznámení o postoupení pohledávky bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávka z úvěrové smlouvy [číslo] uzavřené dne 10. 7. 2017 byla postoupena společnosti [právnická osoba] 3. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaná úvěr řádně nesplácela, žalovanou vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. O povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku bylo rozhodnuto podle § 2395 obč. zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V souladu s citovaným ustanovením bylo rovněž rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit úroky ve výši 25,85 % ročně z jistiny od 11. 7. 2017, které byly ve smlouvě o úvěru sjednány. O povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 531/2013 Sb. v platném znění. O povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 obč. zákoníku, podle něhož věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi), když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky. 4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 2 252 Kč.