4 C 101/2022-38 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 8 230 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb. v platném znění. Touto žalobou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení tohoto příspěvku. Dále žalobce uvedl, že zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 cm3 do 2500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [číslo technického průkazu] je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný, coby vlastník/provozovatel, neměl ode dne 3. 1. 2020 do 3. 5. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti a vozidlo tak bylo nepojištěno 122 dní. Žalobci tak vznikl nárok na příspěvek. Žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení příspěvku dne 1. 7. 2020, která byla žalovanému doručena dne 16. 7. 2020. Žalovaný na výzvu nereagoval. Žalobce uvedl, že dlužná částka ve výši 8 230 Kč se skládá ze základu příspěvku, který je tvořen příslušnou zákonnou denní sazbou vynásobenou počtem dní, za něž nebylo pojištění odpovědnosti uhrazeno (65 Kč x 122 dní), celkem tedy 7 930 Kč, a dále z poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán. 2. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření uvedl, že se mu nepodařilo se žalovaným navázat kontakt a nelze tedy vyloučit, že žalovaný disponuje doklady prokazujícími splnění povinnosti dle zákona č. 168/1999 Sb. v platném znění nebo naopak prokazujícími, že žalovaný v rozhodné době tuto povinnost neměl. Z tohoto důvodu navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. 3. Ze zprávy Městského úřadu Strakonice, odboru dopravy bylo zjištěno, že jako vlastník a provozovatel vozidla [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru 1997 cm3 byl v období od 3. 1. 2020 do 3. 5. 2020 registrován žalovaný. V tomto období bylo vozidlo ve statutu provozované. Z výpisu z registru vozidel bylo zjištěno, že žalovaný jako vlastník vozidla [registrační značka] je zapsán od 4. 6. 2018. Jedná se o [značka automobilu]. Z výzvy k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 1. 7. 2020 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného úhradě částky 8 230 Kč, neboť jako vlastník vozidla [registrační značka] neměl k vozidlu v období od 3. 1. 2020 do 3. 5. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z této výzvy bylo dále zjištěno, že vozidlo bylo v období od 14. 6. 2019 do 2. 1. 2020 pojištěno u [právnická osoba] na základě smlouvy [číslo]. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 8. 10. 2020, II. upomínkou o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 19. 11. 2020 a doklady o doručení. 4. Na základě provedeného dokazování má soud tvrzení žalobce za prokázaná. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku bylo rozhodnuto podle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. v platném znění, přičemž výše zákonné denní sazby byla stanovena v souladu s vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. v platném znění. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 189 Kč Celkem tedy soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 1 489 Kč. 6. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovením rozhodl soud tak, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.