4 C 111/2022-33 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu celkovou částku 8 390,83 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 10. 9. 2013 uzavřel žalobce se žalovanou smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě které vznikl žalobci závazek dodávat žalované elektřinu ve sjednaném rozsahu za sjednanou cenu a žalované vznikl závazek takto poskytnutou elektřinu řádně a včas žalobci uhradit. V souladu s těmito závazky dodal žalobce žalované v období od 11. 1. 2021 do 17. 6. 2021 elektřinu za cenu 1 502, 62 Kč, kterou žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 29. 6. 2021 splatnou dne 13. 7. 2021. Žalovaná na tuto pohledávku ničeho neuhradila. Dále žalobce uvedl, že dodal žalované v období od 7. 1. 2020 do 10. 1. 2021 elektřinu za cenu 7 938,21 Kč, kterou žalované vyúčtoval fakturou [číslo] ze dne 15. 1. 2021 splatnou dne 29. 1. 2021. Žalovaná na tuto pohledávku uhradila dne 15. 2. 2021 pouze částku 1 050 Kč. Žalovaná dlužné částky nezaplatila, přestože byla upomínána. 2. Opatrovník žalované ve svém vyjádření uvedl, že není schopen posoudit pravdivost tvrzení žalobce a s ohledem na neznámý pobyt žalované k tomu předkládat důkazy. Pokud jde o náklady řízení, měly by být vyčísleny dle § 14 b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako dodavatelem a žalovanou jako zákazníkem dne 10. 9. 2013. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal dodávat žalované elektřinu do odběrného místa [ulice a číslo], [obec]. Žalovaná se zavázala dodavateli za dodávku elektřiny zaplatit cenu dle smlouvy a za dopravu a související služby cenu regulovanou ve výši a rozsahu dle platného cenového rozhodnutí ERÚ. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal fakturou [číslo] ze dne 15. 1. 2021, z níž bylo zjištěno, že byla vystavena žalobcem žalované na celkovou částku 19 828,21 Kč, která nabyla splatnosti dne 29. 1. 2021. Z této faktury bylo zjištěno, že bylo provedeno vyúčtování v místě spotřeby [ulice a číslo], [obec], kdy celková spotřeba elektřiny byla 3, 52700 MWh, přičemž vyúčtování bylo provedeno za období od 7. 1. 2020 do 10. 1. 2021, na částku 19 828,21 Kč byly započteny zálohy ve výši 11 890 Kč, doplatek tedy činí 7 938,21 Kč. Z přílohy k této faktuře bylo zjištěno množství spotřebované elektřiny. Z faktury [číslo] ze dne 29. 6. 2021 bylo zjištěno, že byla vystavena žalobcem žalované s tím, že bylo provedeno vyúčtování v místě spotřeby [ulice a číslo], [obec] za období od 11. 1. 2021 do 17. 6. 2021. Faktura byla vystavena na částku celkem 5 702,62 Kč, započteny byly zálohy ve výši 4 200 Kč, doplatek tedy činí 1 502,62 Kč. Faktura nabyla splatnosti dne 13. 7. 2021. Celková spotřeba v tomto období činila 0, 94400 MWh. Z přílohy k této faktuře bylo zjištěno množství spotřebované elektřiny. 4. Na základě provedeného dokazování má soud tvrzení žalobce za prokázaná. Tvrzení žalobce, že žalovaná řádně vyúčtovanou elektřinu neuhradila, žalovanou vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. O povinnosti žalované bylo rozhodnuto podle § 2079 obč. zákoníku O povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 189 Kč Celkem tedy soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 1 489 Kč. 6. O náhradě nákladů státu, které jsou představovány odměnou ustanoveného opatrovníka, bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 2 o. s. ř. V souladu s citovaným ustanovením bylo rozhodnuto tak, že státu se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.