4 C 121/2022-24 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 107 463 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce a žalovaná mezi sebou distančně prostřednictvím elektronických prostředků uzavřeli dne 5. 11. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] ve které si ujednali, že žalobce na požádání žalované poskytne v její prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaná se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí žalobci poplatek za čerpání úvěru a úrok, a to vše za podmínek uvedených ve smlouvě. Žalovaná ve smlouvě uvedla číslo [číslo obč. průkazu], přičemž při uzavírání Smlouvy poskytla žalobci kopii svého občanského průkazu k ověření totožnosti. Žalobce dále prověřoval úvěruschopnost žalované lustrací v evidencích a kontrolou měsíčního příjmu, přičemž došel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet a že žalovaná je tak schopna splácet pravidelné splátky úvěru. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalované na její žádost peněžní prostředky v celkové výši 66 200 Kč. Peněžní prostředky byly žalované poskytnuty bankovním převodem na číslo účtu [bankovní účet], který žalovaná uvedla ve smlouvě. V bodě 4.1 a následujících smlouvy bylo sjednáno, že žalovaná je povinna do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky činila 300 Kč. Žalobce dle bodu 4.5 smlouvy zasílal žalované každý kalendářní měsíc výpis z úvěru, na němž jsou uvedeny aktuální výše dluhu, výše minimální splátky a datum splatnosti. Žalobce a žalovaná si v bodě 5.1 smlouvy ujednali, že je žalovaná povinna uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 13 240 Kč. V bodě 6.1 a následujících smlouvy je sjednáno, že je žalovaná povinna zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle čl. 6 smlouvy, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaná povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. Jeho celková výše tvořená součtem jednotlivých částek úroků účtovaných měsíčně dle výpisů k revolvingovému úvěru činí 63 695 Kč. V bodě 6.2 smlouvy bylo dále sjednáno, že bude-li žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna hradit žalobci úrok z prodlení v zákonné výši, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalované. V bodě 6.6 smlouvy bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinna dále hradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 363 Kč. Žalobce uvedl, že eviduje k dnešnímu dni částečnou úhradu žalované v celkové výši 36 035 Kč. V souladu s čl. 6 smlouvy byla částečná úhrada použita na úhradu pohledávek žalobce v následujícím pořadí: za 1. příslušenství, poplatky za čerpání úvěru a smluvní pokuty, za 2. jistina úvěru po částech odpovídajících jednotlivým čerpáním jistiny v pořadí tak, jak docházelo k čerpání jednotlivých částí jistiny. Dle bodu 6.5 smlouvy se bez dalšího stává celý dluh splatným a žalobce je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky v případě, že bude žalovaná v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce. Žalovaná dlužnou částku v době splatnosti neuhradila, a je tak od 1. 11. 2021 v prodlení. Žalobci tak vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 107 463 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní upomínky. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo], z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [právnická osoba] s. r. o. jako úvěrujícím a žalovanou jako klientem dne 5. 11. 2020. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal, že na pořádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše uvěrového limitu až 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala do konce každého kalendářního měsíce počínaje 1. kalendářním měsícem následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, uhradit minimální splátku úvěru, která činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátka činí 300 Kč. Dále se žalovaná za každé čerpání úvěru zavázala uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Dále za dobu od 1. dne 2. kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků až do jejich vrácení, se žalovaná zavázala zaplatit z dlužné částky úrok ve sjednané celkové výši pevné úrokové sazby 20 % měsíčně. Bylo dohodnuto, že v případě, že se stane celý dluh splatným postupem dle 6.5 Smlouvy, je za dobu od 1. dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu, povinna zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že v případě, že bude klient v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným a úvěrující je tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že úvěrující může dále v případě, že bude klient v prodlení se splacením dluhu či jeho části požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením klienta. Strany se smluvily, že úvěrující bude požadovat náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení klienta. Tvrzení žalobce o výši vyčerpané částky žalovanou ve výši 66 200 Kč bylo prokázáno jednotlivými výpisy z účtu žalobce, jimiž bylo prokázáno, že na účet žalované uvedený ve smlouvě bylo v období od 5. 11. 2020 do 16. 7. 2021 zasláno celkem 66 200 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené ve smlouvě prokázal kopií občanského průkazu žalované a výplatní páskou žalované za období září 2020. Tvrzení žalobce, že žalovaná na svůj dluh uhradila pouze částku 36 035 Kč, žalovanou vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. obč. zákoníku. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, a proto se na předmětnou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informacích získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinnostmi poskytovatele úvěru s tím, že spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 5. Otázkou nutnosti zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr se opakovaně zabývaly i vyšší soudy. Soud zde odkazuje např. na rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, 33 Cdo 201/2018 a dále pak na nález Ústavního soudu sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. Tato citovaná rozhodnutí se sice týkala posouzení úvěruschopnosti v režimu podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 30. 11. 2016, ovšem s ohledem na závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie 2. senátu ze dne 5. 3. 2