4 C 146/2022-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 19. 11. 2021 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a žalobcem jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému dne 17. 6. 2019 úvěr ve výši 15 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 13. 12. 2021. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytoval úvěr prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný následně odsouhlasil znění Úvěrové smlouvy, jakožto podmiňující krok pro pokračování v registraci na webových stránkách původního věřitele. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění obsaženém v příloze návrhu s navrhovanou výší úvěru a splatností. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval a původní věřitel úvěr žalovanému vyplatil dne 17. 6. 2019. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo]. Jako variabilní symbol si strany zvolily rodné číslo žalovaného. Žalovaný do dnešního dne úvěr neuhradil. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o spotřebitelském úvěru, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným, a to prostřednictvím elektronické komunikace. Žalovaný v této smlouvě uvedl své rodné číslo, trvalé bydliště, číslo telefonu, e-mailovou adresu. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr dne 17. 6. 2019 ve výši 15 000 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 6. 2019. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu právního předchůdce žalobce byla dne 17. 6. 2019 na účet č. [bankovní účet] odeslána částka 15 000 Kč. Variabilní symbol, který je zde uveden, je rodné číslo žalovaného. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě ohledně postoupení pohledávky prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 19. 11. 2021. Z přílohy k této smlouvě bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 3. 12. 2021 bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 11. 2021 byla pohledávka věřitele [právnická osoba] v celkové výši 36 348,51 Kč postoupena společnosti [právnická osoba] Jedná se o pohledávku z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru, přičemž se skládá z neuhrazené jistiny, poplatku za zápůjčku, smluvní pokuty, úroku z prodlení a účelně vynaložených nákladů na vymáhání. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaný dlužnou částku řádně nesplácel, žalovaným vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku bylo rozhodnuto podle § 2395 obč. zákoníku, podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1879 o. z., když soud má za prokázané platné postoupení pohledávky. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé), se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21% DPH ve výši 252 Kč Celkem tedy soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 2 252 Kč.