4 C 159/2022-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 2 000 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení a dále částku 864 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 02. 08. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 02. 08. 2020, jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky smlouvy o úvěru. Smlouvu žalovaný uzavřel v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba], kde zároveň při podpisu smlouvy obdržel požadovanou výši jistiny úvěru ve výši 2 000 Kč, což stvrdil podpisem smlouvy. Na základě uzavřené smlouvy tedy [právnická osoba] poskytla žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal zaplatit [právnická osoba] částku 2 490 Kč spolu s příslušenstvím do 01. 09. 2020. Žalovaný v rámci procesu uzavírání smlouvy obdržel předžalobní informace, a to na formuláři pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, jehož převzetí a seznámení se s informacemi v něm obsaženými žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný však sjednanou částku nehradil řádně a včas. Tím mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Zároveň vznikla žalovanému povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především za odeslání písemných upomínek žalovanému. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným byla následně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 08. 12. 2021 s účinností ke dni 10. 12. 2021 převedena na žalobce, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 16. 12. 2021. Celková pohledávka ke dni postoupení činila 3 506 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 2 000 Kč, nesplaceného úroku ve výši 490 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 864 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč, přičemž sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku je 50 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil, přestože byl upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o úvěru [číslo] z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako klientem dne 02. 08. 2020. Na základě smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 2 490 Kč, přičemž základní doba splatnosti činila 30 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému poskytnut v hotovosti při uzavření smlouvy. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že se strany dohodly, že v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv část závazku podle této smlouvy řádně a včas, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, úrok z prodlení zákonem stanovené výši, paušální poplatek na úhradu nákladů v částce 1 200 Kč za první upomínku po 45 dnech prodlení, 500 Kč za upomínkou po 120 dnech prodlení, 800 Kč za upomínku po 210 dnech prodlení, 50 Kč za každou jinou písemnou upomínku. V této smlouvě je uvedeno, že žalovaný potvrdil, že jako čerpání úvěru převzal částku 2 000 Kč v hotovosti. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, kde je uvedeno, že celková výše spotřebitelského úvěru je 2 000 Kč, doba trvání 30 dnů, celková částka, kterou je třeba zaplatit je 2 490 Kč a dále je zde ustanovení týkající se smluvní pokuty a nákladů za upomínky, přičemž i tento formulář je podepsán žalovaným. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal upomínkou ze dne 15. 09. 2020, opakovanou upomínkou k úhradě ze dne 02. 10. 2020 a předžalobní výzvou ze dne 13. 10. 2020. Tvrzení žalobce pak bylo prokázáno i obchodními podmínkami [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově. Tvrzení žalobce o postoupení pohledávky bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobcem dne 22. 11. 2021. Z přílohy této smlouvy bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 16. 12. 2021 bylo zjištěno, že společnost [právnická osoba] oznámila žalovanému, že na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 08. 12. 2021 se [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] stala věřitelem pohledávky, která vznikla ze smlouvy o půjčce [číslo] to včetně příslušenství. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný převzal částku 2 000 Kč a zavázal se vrátit celkem částku 2 490 Kč. Tvrzení žalobce, že žalovaný dlužnou částku řádně nesplatil, žalovaným vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. Dále má soud za prokázané, že mezi účastníky byla platně sjednána smluvní pokuta. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku bylo rozhodnuto podle § 2 390 obč. zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. O povinnosti žalovaného zaplatit smluvní pokutu bylo rozhodnuto podle § 2 048 obč. zákoníku, podle něhož ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. O povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1 970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. O povinnosti žalovaného zaplatit dlužnou částku žalobci bylo rozhodnuto podle § 1 879 obč. zákoníku, podle něhož věřitel může po celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Soud má za prokázané platné postoupení pohledávky. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a dále odměnu za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, za 3 úkony právní pomoci po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé) se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 189 Kč Celkem tedy soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 1 489 Kč.