4 C 27/2022-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 3 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášení opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy je i poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání ze zákona nereagovala, žalobce ji dle citovaného ustanovení zařadil do evidence poplatníků z povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byla žalovaná písemně informována. Žalovaná se tedy stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona a tím jí vznikla povinnost hradit televizní poplatek v zákonem stanovené výši. Žalovaná nedostála své zákonné povinnosti, když nezaplatila televizní poplatky za období prosinec 2018, leden až prosinec 2019 a leden až prosinec 2020, tedy za 25 měsíců po 135 Kč. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky ve výši 3 375 Kč. Žalovaná tuto částku neuhradila, přestože byla upomínána. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal dopisem ze dne 6. 4. 2018, který je označený jako výzva k přihlášení poplatníka České televize. Z této výzvy bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že přestože je evidovaným odběratelem elektrické energie, není evidována mezi plátci televizních poplatků. Žalovaná byla vyzvána, aby ve lhůtě 30 dnů situaci vyřešila a současně poučena, jak má postupovat. Současně byla žalovaná poučena, že pokud na tento dopis nebude reagovat, bude zařazena do evidence poplatníků z povinností platit televizní poplatky. Z dokladu o doručení bylo zjištěno, že žalovaná tento dopis převzala dne 11. 4. 2018. Z dopisu ze dne 30. 7. 2018 adresovaného žalobcem žalované bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalované, že byla zařazena do evidence plátce televizního poplatků, neboť nereagovala na výzvu, která ji byla zaslána v dubnu 2018. Žalovaná byla vyzvána, aby první poplatek uhradila za srpen 2018 ve výši 135 Kč. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků bylo zjištěno, že žalovaná jako televizní poplatník byla přihlášena v měsíci červenci 2018. Z dopisu ze dne 8. 3. 2021 adresovaného žalobcem žalované bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzývána k úhradě dlužných televizních poplatků za období prosinec 2018 až prosinec 2020 v celkové výši 3 375 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaná se stala poplatníkem televizního poplatku počínaje srpnem 2018. Tvrzení žalobce, že žalovaná televizní poplatky řádně nehradila, žalovanou vyvráceno nebylo, a proto soud z tohoto tvrzení vychází. O povinnosti žalované zaplatit dlužné televizní poplatky bylo rozhodnuto podle § 7 odst. 3 zákona č. 348/2005Sb. v platném znění, když výše televizního poplatku byla stanovena v souladu s § 6 citovaného zákona O povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení bylo rozhodnuto podle § 1970 obč. zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce tvoří paušální náhrada ve výši 200 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 2 odst. 1 citované vyhlášky, a to za 2 úkony (výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Součástí náhrady nákladů řízení je dále zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Ve vztahu k nákladům řízení pak pro úplnost soud dodává, že při stanovení jejich náhrady postupoval dle nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I ÚS 3344/2012 Celkem tedy soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 600 Kč.