6 C 213/2022-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 3 240 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků od října 2019 do listopadu 2021 včetně, tedy 24 x 135 Kč, které žalovaná přestože je poplatníkem televizních poplatku, za toto období přes výzvu žalobkyně, neuhradila. 2. Žalovaná k žalobě uvedla, že důvodem neplacení poplatků za televizi bylo její přestěhování do Blatné, kde buď signál nebyl nebo byl velice zkreslený, což nešlo ani po připojení zesilovače, neboť domek stojí u silnice s výpadovkou na Písek. Od podzimu minulého roku pak bydlí v Plzni s tím, že od té doby již poplatek řádně hradí. K placení tedy z její strany nedošlo, neboť se v té době nemohla na televizi dívat. 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná je přihlášená jako poplatník televizních poplatků od dubna roku 1981, přičemž k žádnému, ani přechodnému odhlášení z její strany nedošlo. Z předžalobní upomínky ze dne 10. 12. 2021 bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě těchto televizních poplatků v celkové výši 3 240 Kč. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná dluží za období od října 2019 do listopadu 2021 včetně na televizních poplatcích 24 x 135 Kč, tedy celkových 3 240 Kč. Žalobkyně má na úhradu těchto poplatků nárok podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích, vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícím po měsíci v němž se fyzická osoba stala poplatníkem, což v tomto případě bylo v dubnu roku 1981. Argumenty žalované proč tyto poplatky neuhradila, tedy že v té době měla zhoršený nebo žádný signál televizního vysílání není relevantní, neboť bylo na žalované, aby se z tohoto důvodu jako televizní poplatník odhlásila, což neučinila. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně této dlužné částky, tak i co se týká úroku z prodlení, které žalobkyně požadovala pouze do doby podání žaloby a kapitalizovala je na částku 398,86 Kč, když nárok na tyto poplatky vyplývá z ustanovení § 10 citovaného zákona a jejich výše odkazuje na předpisy občanského práva, přičemž je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly jednak za soudní poplatek ve výši 400 Kč, a jednak dvě paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. jako nezastoupenému účastníku s tím, že výše těchto nákladů představuje dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2 x 100 Kč. Celkové náklady řízení tedy představují 600 Kč.