6 C 293/2022-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 675 Kč z titulu neuhrazených televizních poplatků za 5 měsíců roku 2020, konkrétně pak duben a červenec až říjen včetně. Žalovaná se stala poplatníkem televizních poplatků, avšak za shora uvedené období je v rozporu s ustanovením § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 21. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalovaná byla v období od října roku 2019 do října roku 2020 včetně vedena jako televizní poplatník. Z upomínky ze dne 28. března 2022 včetně dodejky k této upomínce bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila za rok 2020 5 x televizních poplatek po 135 Kč, a to konkrétně za duben, červenec, srpen, září a říjen tohoto roku, tedy 675 Kč s tím, že byla rovněž vyzvána k úhradě nákladů za tuto upomínku ve výši 63 Kč, tedy celkovým 738 Kč. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná dluží za období duben 2020 a červenec 2020 až říjen 2020 na televizních poplatcích 5 x 135 Kč, tedy celkových 675 Kč. Žalobkyně má na úhradu těchto poplatků nárok dle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem, což v tomto případě bylo v říjnu roku 2019. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl ohledně této částky stejně jako ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 63 Kč, jejíž výše vyplývá z rámcové dohody o poskytování služeb ze dne 22. 4. 2022. Rovněž pak vyhověl žalobě i ohledně úroků z prodlení v souladu s ustanovením § 10 citovaného zákona s tím, že jejich výše odkazuje na předpisy občanského práva, přičemž je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb. a žalobkyně jí požadovala pouze do doby sepisu žaloby, takže jí soud přiznal v kapitalizované podobě co do částky 121,26 Kč, která citovanému vládnímu nařízení odpovídá. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly jednak za soudní poplatek ve výši 400 Kč, a jednak dvě paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. jako nezastoupenému účastníku s tím, že výše těchto nákladů představuje dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2 x 100 Kč. Celkové náklady řízení tedy představují 600 Kč.