6 C 4/2022-17 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí [částka] s příslušenstvím z titulu neuhrazených televizních poplatků za období od května 2019 do prosince 2020 včetně, tedy 20 x 135 Kč měsíčně, které žalovaná ačkoli je poplatníkem televizních poplatků ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z výzvy ze dne 29. 3. 2018 včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou ve lhůtě do 30 dnů od obdržení této výzvy, což bylo 6. 4. 2018, k vyjádření, zda vlastní televizní přístroj a zda případně je osvobozena od placení televizních poplatků s poučením, že pokud se v uvedené lhůtě nevyjádří, bude považována za poplatníka televizních poplatků a zařazena do evidence poplatníků s povinností televizní poplatky hradit ve smyslu zákona o televizních poplatcích č. 348/2005 Sb. Z dopisu žalobkyně ze dne 31. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaná se nevyjádřila a byla zařazena do evidence plátců televizních poplatků s povinností hradit tento poplatek ve výši 135 Kč měsíčně s tím, že první poplatek bude předepsán za srpen roku 2018. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná je jako poplatník televizních poplatků evidována od července roku 2018. Z předžalobní výzvy včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná 8. 3. 2021 vyzývána k úhradě neuhrazených televizních poplatků. Žalovaná neprokázala, že by tyto televizní poplatky v období od května 2019 do prosince 2020 v celkové výši 2 700 Kč uhradila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná za období od května 2019 do prosince 2020 neuhradila na televizních poplatcích 20 x 135 Kč, tedy celkových 2 700 Kč. Žalobkyně má tedy na úhradu těchto poplatků nárok podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích vždy nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce následujícím po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem, což v tomto případě bylo v červenci roku 2018. Žaloba je tedy důvodná a soud jí vyhověl jak ohledně uvedené dlužné částky, tak i ohledně úroků z prodlení, které žalobkyně požadovala pouze do doby podání žaloby a kapitalizovala je na částku 409,37 Kč, když nárok na tyto poplatky vyplývá z ustanovení § 10 citovaného zákona a jejich výše odkazuje na předpisy občanského práva, přičemž je v souladu s § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly jednak za soudní poplatek ve výši 400 Kč, a jednak dvě paušální náhrady hotových výdajů ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. jako nezastoupenému účastníku s tím, že výše těchto nákladů představuje dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 2 x 100 Kč. Celkové náklady řízení tedy představují 600 Kč.