6 C 76/2022-53 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí celkových 17 189 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 5. 5. 2016 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] na základě níž žalobkyni vznikl závazek dodávat žalované elektřinu a žalované zase závazek za tuto elektřinu řádně a včas platit dle faktur předložených žalované. V souladu s touto smlouvou žalobkyně dodala žalovanému v období od 5. 5. 2020 do 9. 7. 2021 elektřinu v hodnotě 7 708 Kč vyúčtovanou fakturou [číslo] ze dne 14. 7. 2021 se splatností 28. 7. 2021, na níž žalovaná ničeho neuhradila. Rovněž pak byla žalované dodána elektřina za období od 11. 7. 2019 do 21. 2. 2020 v hodnotě 9 173 Kč vyúčtovaná fakturou [číslo] ze dne [datum] se splatností 30. 3. 2020 (celková suma za dodanou elektřinu představovala 22 362,60 Kč, avšak od ní byla odečtena záloha ve výši 13 189 Kč), přičemž žalovaná stejně tuto částku neuhradila. Tato smlouva byla ukončena na základě žádosti žalované o změnu zákazníka ze dne 1. 7. 2021 ke dni 3. 8. 2021 a žalované od 10. 7. 2021 do 30. 8. 2021 pak byla dodána elektřina v hodnotě 308 Kč, kterou žalobkyně vyúčtovala fakturou [číslo] ze dne 13. 8. 2021 se splatností 27. 8. 2021, na níž žalovaná rovněž ničeho neuhradila. Žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě dlužných částek, a to výzvou z 1. 9. 2021, pak následně předžalobní výzvou z 12. 10. 2021, avšak žalovaná ničeho na dlužných částkách neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ze smlouvy [číslo] ze dne 5. 5. 2016 včetně příloh k této smlouvě bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu na dodávku elektřiny na dobu neurčitou do odběrného místa [obec a číslo], [PSČ] [obec], a žalovaná se zavázala za tuto elektřinu platit dle faktur žalobkyně za tuto odebranou elektřinu. Z faktury [číslo] ze dne 16. 3. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně dodala žalované elektřinu v období od 11. 7. 2019 do 21. 2. 2020 v celkové hodnotě 22 362,60 Kč, z níž 13 189 Kč bylo kryto zálohou ze strany žalované, a tudíž touto fakturou jí byla vyúčtována zbývající částka na úhradu elektřiny v tomto období ve výši 9 173 Kč se splatností 30. 3. 2020. Z faktury [číslo] ze dne 14. 7. 2021 bylo zjištěno, že za období od 5. 10. 2020 do 9. 7. 2021 bylo žalobkyní dodáno žalované celkové množství elektrické energie v hodnotě 33 658,29 Kč, z níž 25 950 Kč bylo kryto zálohou, a žalované byla vyúčtována zbývající částka 7 708 Kč se splatností 14. 7. 2021. Ze žádosti o změnu odběratele ze dne 1. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala o změnu zákazníka, respektive ukončení odběru elektřiny na předmětném odběrném místě na její jméno. Z mimořádné faktury za elektřinu [číslo] ze dne 13. 8. 2021 bylo zjištěno, že předmětná smlouva mezi účastníky byla ukončena ke dni 3. 8. 2021 a žalované byla vyúčtována odebraná elektřina v období od 10. 7. 2021 právě do 3. 7. 2021 v hodnotě 308 Kč se splatností 27. 8. 2021. Z výzvy žalobkyně z 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná tyto platby nehradila a z předžalobní výzvy ze dne 12. 10. 2021 včetně dokladu o doručení bylo zjištěno, že žalovaná dlužné částky neuhradila a byla vyzvána k jejich zaplacení s tím, že v opačném případě bude podána žaloba. Žalovaná neprokázala, že by tak učinila. 4. V řízení tedy bylo prokázáno, že žalovaná odebrala v období od 11. 7. 2019 do 21. 2. 2020 elektřinu, za níž neuhradila ke dni 30. 3. 2020 9 173 Kč, v období od 5. 7. 2020 do 9. 7. 2021 elektřinu, za níž neuhradila 7 708 Kč se splatností 28. 7. 2021 a za období od 10. 7. 2021 do 3. 8. 2021 elektřinu v hodnotě 308 Kč se splatností 27. 8. 2021, a to na základě smlouvy uzavřené mezi účastníky ve smyslu § 1810 a následujících a zákona č. 458/2000 Sb. – energetický zákon. Soud proto považuje žalobu co do celkových 17 189 Kč za důvodnou a vyhověl jí nejen ohledně této dlužné částky, nýbrž v souladu s ustanovením § 1970 i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu, přičemž výše těchto úroků odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 391/2013 Sb. 5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní upomínka). Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto případě se jedná o tzv. formulářovou, tedy vzorovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) odst. 1 advokátního tarifu a dle bodu 2 tohoto ustanovení přiznal na odměně za právní zastoupení 3x 300 Kč a dle § 14b) odst. 5a) tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč. K tomu ještě zástupci žalobkyně náleží v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za 21% DPH, neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH, tedy 252 Kč, což s připočtením soudního poplatku 800 Kč představuje celkové náklady řízení ve výši 2 252 Kč.