7 C 242/2022-86 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku, jímž by bylo určeno, že žalovaný je ke dni [datum] vlastníkem [značka automobilu] [anonymizováno], rok výroby [rok], [VIN kód], [registrační značka]. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce uzavřel se žalovaným dne 6. 9. 2021 kupní smlouvu na předmětné vozidlo a na základě této kupní smlouvy vozidlo žalovanému předal. V čl. VI. Smlouvy účastníci sjednali, že vlastnictví evidované v rámci evidence vozidel na sebe převede žalovaný, pro tento úkon byl žalobcem zmocněn. Do dne podání žaloby nebyla změna vlastnictví k vozidlu v centrální evidenci zaznamenána. Žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k vyznačení změny vlastnictví v evidenci vozidel. Žalobce obdržel výzvu [stát. instituce] ze dne [datum] k úhradě pokuty ve výši 700 Kč, neboť nebyl zjištěn řidič předmětného vozidla a žalobce je evidován jako vlastník vozidla. Žalobce uvádí, že má naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k uvedenému vozidlu, neboť k nápravě nelze dospět jinak a žalobci může vznikat další škoda spočívající např. v hrazení pojištění odpovědnosti vozidla při provozu na pozemních komunikacích, když vozidlo nemůže užívat. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaný je státní občan Slovenské republiky Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). Soud dovodil mezinárodní příslušnost soudů ČR, konkrétně Okresního soudu ve Strakonicích dle čl. 7 písm. a) Nařízení, podle nějž osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalovaná, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. V době uzavření kupní smlouvy měl žalovaný bydliště ve Strakonicích, proto soud dovodil mezinárodní i místní příslušnost Okresního soudu ve Strakonicích. 4. Kupní smlouvou ze dne 6. 9. 2021 bylo prokázáno, že žalobce prodal vozidlo [značka automobilu] [anonymizováno], rok výroby [rok], [VIN kód], [registrační značka] žalovanému za částku 8 000 Kč. Kupní cena byla zaplacena před podpisem smlouvy, žalobce jako prodávající předal žalovanému jako kupujícímu rovněž klíčky od vozidla a oba technické průkazy. V čl. VI. uvedené smlouvy se žalovaný zavázal, že nahlásí změnu vlastnictví vozidla v evidenci motorových vozidel na svůj náklad, k čemuž jej žalobce zmocnil. Výzvou [stát. instituce], Dopravního úřadu, ze dne 29. 7. 2022 [číslo jednací] vyzval uvedený správní orgán žalobce jako provozovatele shora uvedeného motorového vozidla k úhradě částky 700 Kč jako sankce za překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci dne 4. 7. 2022. Z pojistné smlouvy ze dne 3. 1. 2022 [číslo] uzavřené mezi [právnická osoba], jako pojistitelem a [jméno] [příjmení], jako vlastníkem a provozovatelem vozidla, vyplývá, že předmětné vozidlo bylo pojištěno od 3. 1. 2022 u [anonymizována čtyři slova], a to do 2. 10. 2022, kdy pojištění zaniklo z důvodu marného uplynutí lhůty pro zaplacení dlužného pojistného, jak soud zjistil ze sdělení uvedené pojišťovny. 5. Žaloba je svou povahou žalobou na určení ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.“), která vyžaduje naléhavý právní zájem žalobce. Soud se proto zabýval tím, zda je naléhavý právní zájem žalobce na určení dán. Soud dospěl k závěru, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, že není vlastníkem předmětného motorového vozidla, resp. že ke dni podpisu kupní smlouvy byl vlastníkem vozidla právě žalovaný, protože bez rozhodnutí soudu nelze situaci, kdy žalobce nedisponuje dokumenty vyžadovanými v ustanovení § 8 a v § 8a zákona číslo 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona číslo 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel. Žalobce nedisponuje originálem technického průkazu od vozidla ani protokolem o evidenční kontrole silničního vozidla ne starší než 30 dnů a žalovaný neposkytl žalobci potřebnou součinnost spočívající v poskytnutí vozidla či technického průkazu a nedostál ani své povinnosti provést změnu zápisu vlastníka v registru silničních vozidel na základě plné moci. Žalobce proto nemá jinou možnost než žalovat na určení vlastnického práva k motorovému vozidlu (k tomu například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2007 sp. zn. 32 Odo 10/2006). Skutečnost, že určovací rozsudek je dostatečným podkladem pro vymazání osoby, která již není vlastníkem motorového vozidla, z registru silničních vozidel, vyplývá také z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6.12.2016 sp.zn. 7 AS 254/2016-33. 6. V řízení bylo prokázáno, že žalobce předmětné vozidlo prodal na základě kupní smlouvy 6. 9. 2021 žalovanému za částku 8 000 Kč, žalovaný se zavázal k nahlášení změny vlastnického práva k vozidlu v centrální evidenci vozidel. Bylo tak prokázáno, že ke dni podpisu kupní smlouvy, tj. ke dni 6. 9. 2021, byl vlastníkem uvedeného vozidla žalovaný. Pro úplnost soud uvádí, že předmětem řízení bylo určení vlastnického práva k vozidlu právě ke dni 6. 9. 2021, soud se proto již nezabýval tím, zda následně došlo ke změně vlastnického práva. 7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Soud přiznal žalobci náhradu nákladů řízení v částce 12 164 Kč. Tato částka se skládá z následujících položek: z odměny za zastupování za 3 úkony právní služby: příprava a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu, sepis žaloby ve věci § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu a účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu. Mimosmluvní odměna za 1 úkon právní služby činí 2 500 Kč podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu Celkem tak mimosmluvní odměna činí 7 500 Kč. Dále žalobci náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta podle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za tyto 3 úkony právní služby po 300 Kč. Soud dále žalobci přiznal podle § 137 odst. 3 o.s.ř. náhradu daně z přidané hodnoty ve výši 21 % ze shora uvedených částek, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Náklady řízení tak činí částku 10 164 Kč. K tomu soud připočetl zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 164 Kč, a to dle § 160 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce.