7 C 69/2022-50 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že žalovaný dne [datum] cestoval veřejnou hromadnou dopravou provozovanou žalobcem – [anonymizována dvě slova] [číslo] když cestoval bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl v 18:16 hod. kontrolován revizorem s tím, že o provedené přepravní kontrole byl sepsán zápis [číslo]. Žalobce zároveň uvedl, že bez platného jízdního dokladu cestoval žalovaný rovněž dne [datum], a to autobusem linkou [číslo]. V 9:49 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem, který o přepravní kontrole sepsal zápis [číslo]. Žalobce dále tvrdil, že veřejnou hromadnou dopravou jím provozovanou, a to rovněž [anonymizováno] linkou [číslo] žalovaný cestoval i dne [datum]. Žalovaný byl v 11:51 hod. kontrolován revizorem, kterému se neprokázal platným jízdním dokladem. O této skutečnosti revizor sepsal zápis [číslo]. Za této situace žalobce požaduje uhradit za každou jízdu jízdné ve výši 20 Kč a přirážku ve výši 1 500 Kč, kterou žalovaný ani přes výzvy k úhradě nezaplatil. 2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalovaný v předmětné dny skutečně cestoval dopravními prostředky provozovanými žalobcem bez jízdního dokladu. Negativně vymezené tvrzení žalobce, že předmětná částka nebyla uhrazena, ze strany žalovaného konkrétními důkazy vyvráceno nebylo, a proto soud při svém rozhodování z této skutečnosti vycházel. 3. V právní rovině soud konstatuje, že účastníci uzavřeli řádnou smlouvu o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen o. z.“), zákona [číslo] Sb., o drahách, v účinném znění (dále jen„ zákon o drahách“) a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě (dále jen“ zákon o silniční přepravě”). Nárok žalobce se opírá o ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona o drahách a § 18a odst. 2 písm. c) zákona o silniční přepravě. Dle § 49 odst. 3 vyhl. č. 175/2000 Sb., v účinném znění, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 4. S ohledem na shora uvedené soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to nejen ohledně částky ve výši 3 x 20 Kč (jízdné) a 3 x 1 500 Kč (přirážka k jízdnému), nýbrž i ohledně úroků z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z., když jejich výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 5. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení tvoří paušální náhrada ve výši 200 Kč, která byla stanovena dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle § 1 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení, a to za dva úkony (výzva k plnění a podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu). Výše odměny za tyto úkony byla stanovena podle § 2 odst. 1 citované vyhlášky. Součástí náhrady nákladů řízení je dále i zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč Náklady řízení tedy tvoří částku v celkové výši 600 Kč, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).