4 C 159/2023-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, jímž soud zruší jeho vyživovací povinnost jako otce k [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce], která byla stanovena naposledy rozsudkem Okresnímu soudu ve Strakonicích ze dne 23. 3. 2006, č. j. 4Nc 26/2006-21, a to s účinností od 1. 8. 2023 s tím, že žalovaná bude povinna uhradit mu výživné, které zaplatil od 1. 8. 2023. V odůvodnění návrhu uvedl, že podle telefonického dotazu u matky zjistil, že děti k 30. 6. 2023 končí studium na SOU a dále nebudou ve studiu pokračovat. S dětmi se nestýká, má pouze telefonický kontakt s matkou. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Z rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích čj. 4Nc 26/2006-21 ze dne 23. 3. 2006 bylo zjištěno, že tehdy nezletilá [jméno] [příjmení], [datum narození] a tehdy nezletilý [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození] byli svěřeni do výchovy matky [jméno] [příjmení]. Otci byla počínaje dnem 1. 1. 2006 stanovena povinnost přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 1 000 Kč měsíčně a nezletilého [jméno] částkou 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 5. 2006. 4. Podle § 910 odst. 1 obč. zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 obč. zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Z uvedeného vyplývá, že oprávněnou osobou z hlediska výživného, které je předmětem žaloby, je dítě, jedná se o nárok dítěte, v daném případě tedy o nárok [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce]. Vzhledem k tomu, že obě děti žalobce, tedy jak [jméno] [příjmení], tak [jméno] [celé jméno žalobce], jsou již zletilé, mají dle § 20 odst. 1 z. ř. s. procesní způsobilost. Pasivně legitimováni v tomto řízení jsou tedy děti [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalobce]. Vzhledem k tomu, že žaloba byla podána proti [celé jméno žalované], jejich matce, která není v řízení pasivně legitimována, byla žaloba zamítnuta. 5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož úspěšný účastník má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě by právo na náhradu nákladů řízení měla žalovaná. Vzhledem k tomu, že žalované žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení nemá.