4 C 295/2023-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 23 171,09 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částku ve výši 12 500 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 28. 3. 2018 byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 25 000 Kč, a to za poplatek, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření smlouvy splatný při podpisu smlouvy. Celkové náklady spotřebitelského úvěru byly sjednány ve výši 18 250 Kč a skládají se z úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny, tedy z úroku ve výši 7 000 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 5 500 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku ve výši 42 250 Kč po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, jenž byl splatný při podpisu smlouvy, a to ve 13 pravidelných měsíčních splátkách po 3 250 Kč splatných 28. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek byly splatné v prvních 5-ti měsíčních splátkách a také částečně v 6. splátce. Složení každé jednotlivé splátky je uvedeno v Předpisu splátek pro smlouvu [číslo] ze dne 28. 3. 2018. Žalovaný poskytnutou jistinu v hotovosti převzal při podpisu smlouvy, což stvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný na svůj závazek ze smlouvy uhradil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč a dále částku ve výši 19 078,91 Kč. Dne 29. 9. 2018 se žalovaný dostal do prodlení se splácením svého dluhu, neboť řádně a včas neuhradil 6. splátku splatnou dne 28. 9. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky, t. j. dnem 28. 4. 2019 nastala splatnost celého úvěru. Žalobce uvedl, že platby žalovaného započetl tak, že částku ve výši 5 500 Kč započetl na poplatek za správu úvěru, částku ve výši 4 728,91 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek, částku 6 600 Kč na úrok a částku 2 250 Kč na jistinu. Dále žalobce uvedl, že za prodlení byla žalovanému v souladu s článkem V odst. 4 Smlouvy uložena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Žalobce uvedl, že požaduje smluvní pokutu ve výši 12 500 Kč, přičemž součástí žaloby je způsob výpočtu smluvní pokuty. Žalobce uvedl, že žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o úvěru [číslo] zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 28. 3. 2018. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč s tím, že celkové náklady spotřebitelského úvěru činí 18 250 Kč a skládají se z poplatku za správu úvěru ve výši 5 500 Kč, poplatků za hotovostní výběr splátek ve výši 4 750 Kč, úroku ve výši 28 % z poskytnuté jistiny a poplatku za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč. Žalovaný se zavázal celkovou dlužnou částku ve výši 43 250 Kč zaplatit ve 13měsíčních splátkách po 3 250 Kč, přičemž každá splátka je splatná 28. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Dále bylo z této smlouvě zjištěno, že smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatnění jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Nedílnou součástí smlouvy byl předpis splátek ke smlouvě o úvěru, z něhož bylo mimo jiné zjištěno, že poplatek za uzavření smlouvy je splatný při podpisu smlouvy. Z listiny označené Zpráva klienta bylo zjištěno, že žalovaný první splátku ve výši 1 000 Kč uhradil dne 28. 3. 2018, dále žalovaný započal hradit jednotlivé splátky dnem 28. 4. 2018, přičemž poslední splátka byla uhrazena dne 28. 9. 2018. Z této zprávy vyplývá, že zůstatek činí 23 171,05 Kč. 4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. obč. zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (Srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, který dovodil povinnost národních soudu zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy nejprve zabýval tím, jak žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce však neuvedl žádná skutková tvrzení, jak při posuzování úvěruschopnosti žalovaného postupoval a vzhledem k tomu, že se nezúčastnil jednání, nemohlo mu být poskytnuto poučení, že neuvedl skutková tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nenavrhl k těmto tvrzením důkazy, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a nesplnil tedy tím svou zákonnou povinnost, shledal soud předmětnou smlouvu absolutně neplatnou. Tento postup žalobce vede k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 obč. zákoníku). 5. V řízení nebylo sporné, že žalovaný načerpal celkem částku 25 000 Kč a vrátil celkem částku 20 078,91 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru a soud proto shledal smlouvu neplatnou, je žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 4 921,09 Kč (25 000 Kč – 20 078,91 Kč). V této části proto soud důvodně podané žalobě vyhověl. Za situace, kdy poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru, soud žalobu ohledně dalších nároků zamítl, a to v souladu s rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262 Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud přihlédl k tomu, že žalovaný je v současné době nezaměstnaný, má příjem pouze z příležitostných brigád a má vyživovací povinnost k nezletilé dceři. 6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. S ohledem na rozdíl úspěchu a neúspěchu ve věci by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.