4 C 37/2024-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 36 007,99 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . došlo dne 11. 6. 2020 k uzavření smlouvy o úvěru. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy také Předpis splátek, který tvoří její přílohu č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do sjednaného datu poslední řádné splátky dne 11. 2. 2022, se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 5 825 Kč. Dále se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 17 750 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 615 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 5 250 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 56 440 Kč odpovídající součtu poskytnutého úvěru, úroku v pevné výši a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit ve 20 měsíčních splátkách po 2 822 Kč. Poslední splátku byl povinen uhradit nejpozději do 11. 2. 2022. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný ještě dne 31. 5. 2022 uhradil částku 500 Kč. Ani poté však celková částka nebyla zcela uhrazena a dluh žalovaného činil na jistině úvěru 10 984,90 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 032,65 Kč, na úhradě za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu 1 023,48 Kč a na úhradě za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště 2 046,81 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 10 984,90 Kč od , právnická osoba, . 2022 dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 25 % ročně, přičemž tato úroková sazba byla sjednána v článku „Splatnost, úrok a RPNS“ smlouvy. Současně vzniklo právnímu předchůdci žalobce právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 11, 75 % ročně. Na základě smluvního ujednání je úrokem z prodlení úročena splatná nezaplacená částka jistiny úvěru ve výši 10 984,90 Kč a splatná nezaplacená částka úroku v pevné výši 1 032,65 Kč. Dále žalobce uvedl, že pohledávka za žalovaným vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany společnosti , právnická osoba, . postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 7. 8. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalovaný dlužnou částku neuhradil přesto, že byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování bylo ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným dne 11. 6. 2020. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit celkem částku 56 440 Kč ve 20 měsíčních splátkách po 2 882 Kč. , adresa, 440 Kč se skládá z jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku ve výši 5 825 Kč, úplaty za poskytnutí úvěru ve výši 17 750 Kč, nákladů za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 615 Kč a inkasního poplatku ve výši 5 250 Kč. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, že dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě svého bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Součástí smlouvy je příloha č. , hodnota, , a to Předpis splátek. Z transakční historie bylo zjištěno, že žalovaný od 12. 6. 2020 do 31. 5. 2022 uhradil celkem částku 34 432 Kč. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal smlouvou o postoupení pohledávek, z níž bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 2. 8. 2023. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Z dopisu ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že pohledávka z úvěrové smlouvy č. , hodnota, uzavřené dne 11. 6. 2020 byla postoupena společnosti , právnická osoba, .4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících obč. zák. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se nejprve zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, jak právní předchůdce žalobce postupoval při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce však v žalobě neuvedl žádná tvrzení, jakým způsobem postupoval právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že se žalobce neúčastnil jednání, nemohlo být žalobci poskytnuto poučení, že neuvedl skutková tvrzení ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného a nenavrhl k tomuto následně důkazy, když toto poučení soud poskytuje zásadně při jednání. Žalobce tak neunesl břemeno tvrzení. Na základě toho dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou zákonnou povinnost (posouzení úvěruschopnosti žalovaného), v důsledku čehož soud shledal předmětnou smlouvu absolutně neplatnou, přičemž tento postup právního předchůdce žalobce vede k omezenosti nároku žalobce vůči žalovanému na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzal-li totiž žalovaný plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto část vrátit dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 obč. zák.5. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný převzal částku 25 000 Kč a vrátil celkem částku 34 432 Kč. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto soud shledal smlouvu neplatnou, byl by žalovaný povinen vrátit jistinu spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 25 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobce částku 34 432 kč, soud žalobu v plném rozsahu zamítl.6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný. Vzhledem k tomu, že žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.