6 C 143/2024-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 40 543 Kč z titulu dodané neuhrazené elektřiny do odběrného místa na adrese , adresa, , kterou žalobkyně dodala žalovanému na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny a vyúčtovala jí fakturou č. , hodnota, se splatností 20. 11. 2023, respektive č. , hodnota, se splatností 5. 12. 2023, když žalovaný dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o službách dodávky elektřiny č. , hodnota, , včetně obchodních podmínek dodávky bylo zjištěno, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne 20. 10. 2022 smlouvu o dodávkách elektřiny do odběrného místa , adresa, a žalovaný se ji zavázal hradit dle žalobkyní vystavených daňových dokladů. Z daňového dokladu č. , hodnota, , respektive opravného daňového dokladu č. , hodnota, ke shora uvedenému daňovému dokladu, bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována odebraná elektřina za období od 17. 2. 2023 do 26. 10. 2023 ve výši 12 145 Kč se splatností 5. 12. 2023 a částka 37 731 Kč se splatností 20. 11. 2023. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 1. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný k 5. 12. 2023 na této dodávce neuhradil částku 40 543 Kč a byl vyzván k její úhradě před podáním žaloby, když podací lístek k této upomínce dokládá její zaslání žalovanému. Žalovaný neprokázal, že by tak učinil.4. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dodala žalovanému za období od 17. 2. do 26. 10. 2023 na základě smlouvy č. , hodnota, o dodávce elektřiny žalovanému elektřinu, který za ni neuhradil částku 40 543 Kč, ač tak měl učinit nejpozději do 5. 12. 2023. Bylo tedy prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva ve smyslu § 1810 a následujících o. z. a zákona č. 458/2000 Sb. energetický zákona na základě níž žalovaný dodal žalovanému elektřinu a žalovaný svoji povinnost k její úhradě nesplnil a dlužnou částku neuhradil. Soud proto považuje žalobu za důvodnou a vyhověl jí jak ohledně této částky, tak v souladu s ustanovením § 1970 o. z. i ohledně úroků z prodlení, neboť se jedná o prodlení s plněním peněžitého dluhu a výše těchto úroků z prodlení odpovídá § 2 prováděcího vládního nařízení č. 351/2013 Sb.5. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná a má proto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů tohoto řízení, které jí vznikly zejména v souvislosti s právním zastoupením dle advokátního tarifu, tedy vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právního zastoupení (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní upomínka). Jelikož v tomto případě se jedná o tzv. vzorovou, tedy opakovanou formulářovou žalobu s plněním do 50 000 Kč, soud při stanovení výše náhrad vycházel z ustanovení § 14b) advokátního tarifu a dle odst. 1 písm. 3 přiznal na odměně za právní zastoupení 3 x 500 Kč, k tomu tři paušální náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b) odst. 5a), vše v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. zvýšené o 21% DPH, neboť zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, tedy 378 Kč, což s připočtením soudního poplatku 3 422 Kč představuje celkové náklady řízení 3 800 Kč.