6 C 178/2024-14 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Manželé se svým společným návrhem domáhali rozhodnutí soudu, kterým by bylo jejich manželství uzavřené dne , datum, před , právnická osoba, , adresa, rozvedeno. V návrhu uvedli, že z manželství se narodil dosud nezletilý syn , Anonymizováno, , ohledně jehož poměrů pro dobu po rozvodu jejich manželství rozhodoval zdejší opatrovnický soud rozsudkem č.j. , spisová značka, ze dne , datum, . Dále pak uvedli, že v průběhu manželství začaly mezi nimi vznikat problémy s ohledem na rozdílné povahové vlastnosti, životní cíle a rozpory v názorech ohledně společné domácnosti, takže jejich představy o společné budoucnosti již nebyly nadále slučitelné a došlo k citovému odcizení, což vedlo k oddělení společného soužití dne , datum, , odkdy spolu nežijí a zájem na jeho obnovení nemají.2. Jelikož manželka je občanskou Slovenské republiky, jde o věc s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval svoji příslušnost, když vycházel z Nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí účinné od 1. 8. 2022, podle jehož článku 44 odst. 1 nahrazuje dvoustranné smlouvy mezi zeměmi Evropské unie, podle jeho dalšího článku 3 písm. a) bodu 1 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Jelikož oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, je zdejší soud příslušný ve věci rozhodovat. Pokud se jedná o použití rozhodného práva, Česká republika není participujícím státem Nařízení Rady (EU) č. 1259/2010 ze dne 10. prosince 2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva a ve věcech rozvodu a rozluky, a vzhledem k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ohledně otázek rozhodného práva, soud vycházel při posuzování této otázky ze zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, podle jehož § 50 odst. 1 se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Otázku osobních poměrů manželů pak upravuje ustanovení § 49 odst. 1 tohoto zákona, podle nějž se osobní poměry manželů řídí právem státu, jehož jsou oba občany a jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak právem českým. Jelikož oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, postupoval soud podle platného občanského zákoníku.3. V řízení byla prokázána veškerá skutková tvrzení účastníků z návrhu, jak jsou popsána v prvém odstavci odůvodnění s tím, že zmíněný rozsudek opatrovnického soudu nabyl právní moci 5. 6. 2023. Tyto prokázané skutečnosti naplňují ustanovení § 755 odst. 1 o. z. a soud považuje toto soužití účastníků za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, v němž nelze očekávat jeho obnovení. Soud proto toto manželství rozvedl a příčiny rozvratu ve smyslu § 756 o. z. shledává v rozdílných povahových vlastnostech účastníků, odlišných životních cílech a jejich rozporech v názorech ohledně společné domácnosti, což vedlo k tomu, že jejich představy ohledně společné budoucnosti nebyly nadále slučitelné a došlo ke vzájemnému citovému odcizení.4. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení, jde-li o statusovou věc manželskou.