6 C 268/2024-11 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Manželka se domáhala rozhodnutí soudu, kterým by bylo její manželství uzavřené , datum, před , právnická osoba, , adresa, rozvedeno. V návrhu uvedla, že z manželství se nenarodily žádné děti, že postupně mezi účastníky začaly vznikat problémy tak, že vykazovalo známky nefunkčnosti a povahové a zájmové nesoulady se mezi nimi postupně zvětšovaly tak, že přibližně před půl rokem došlo k rozvratu manželství a manžel se odstěhoval , datum, s tím, že situace je v tomto směru trvalá.2. Manžel se k tomuto návrhu připojil.3. Jelikož manžel je občanem Slovenské republiky, jde o věc s mezinárodním prvkem, a proto soud nejprve posuzoval svoji nepříslušnost, když vycházel z nařízení Rady (EU) č. 2019/1111 ze dne 25. června 2019 o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí účinné od 1. 8. 2022. Podle jeho článku 44 odst. 1 toto nařízení nahrazuje dvoustranné smlouvy mezi zeměmi Evropské unie a podle článku 3 písm. a) bodu 1 ve věcech týkajících se rozvodu, rozluky nebo prohlášení manželství za neplatné, jsou příslušné soudy členského státu, na jehož území mají manželé obvyklý pobyt. Z uvedeného tedy vyplývá, že jelikož oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, je zdejší soud příslušný ve věci rozhodovat. Pokud se jedná o použití rozhodného práva, Česká republika nepřijala nařízení Rady (EU) č. 1259/2010, kterým se zavádí posílená spolupráce v oblasti rozhodného práva a ve věcech rozvodu a rozluky, a vzhledem k neexistenci dvoustranné smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou ohledně otázek rozhodného práva, soud vycházel při posuzování této otázky ze zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém. Podle jeho § 50 odst. 1 se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Otázku osobních poměrů manželů upravuje ustanovení § 49 odst. 1 tohoto zákona, podle nějž se osobní poměry manželů řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany a jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak právem Českým. Jelikož oba manželé mají obvyklý pobyt v České republice, postupoval soud podle platného občanského zákoníku.4. V řízení byla prokázána veškerá skutková tvrzení z návrhu, jak jsou popsána v prvém odstavci odůvodnění, když účastníci učinili nesporným skutečnost, že k rozvratu jejich manželství došlo přibližně před půl rokem a že příčiny rozvratu manželství spočívají v odlišných povahách účastníků a jejich rozdílných názorech na společný život. Tyto prokázané skutečnosti naplňují ustanovení § 755 odst. 1 o. z. a soud považuje toto soužití účastníků za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, v němž nelze očekávat jeho obnovení a soud proto toto manželství rozvedl. Příčiny rozvratu ve smyslu § 756 o. z. pak shledává, jak účastníci učinili nesporným, v jejich rozdílných povahách a odlišných názorech na společný život.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 23 z. ř. s., podle nějž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle výsledků řízení, jde-li o statusovou věc manželskou.