7 C 156/2019-82 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobci se po žalovaném (původně byla společně a nerozdílně žalována rovněž , tituly před jménem, , jméno FO, , narozená , datum, , ohledně níž bylo řízení pro zpětvzetí žaloby zastaveno usnesením z , datum, , č. j. , spisová značka, , kdy došlo u žalované k osvobození od placení pohledávek v důsledku splněného oddlužení) zaplacení v záhlaví uvedené částky s příslušenstvím jakožto nesplacených půjček za období let 2012, 2013 a 2014. Žalobci byla podána žaloba vedená u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, , kde byly půjčky učiněny nespornými a bylo sepsáno uznání dluhu se splátkovým kalendářem. Žalovaní však nesplatili první splátku splatnou 30. 9. 2016, čímž došlo k zesplatnění celého dluhu. Následně zaplatili 100 000 Kč, jež byla žalobci započtena na první splátku. Dne 23. 6. 2017 zaplatili žalovaní částku ve výši 374 459 Kč, dne 10. 5. 2018 částku 215 949 Kč a 29. 5. 2018 částku 247 373 Kč.2. Žalovaný podal odpor proti platebnímu rozkazu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , k věci se však nijak nevyjádřil.3. Z dohody o uznání a splacení dluhu uzavřené mezi žalobci a žalovaným se , jméno FO, je zjištěno, že došlo ze strany žalovaného a , jméno FO, k uznání dluhu v celkové výši 1 326 000 Kč s náklady řízení, vzniklého ze zápůjček poskytovaných žalobci v období 2012-2014. Účastníci se dohodli, že dlužníci budou dlužnou částku splácet ve čtyřech splátkách po 331 500 Kč, přičemž první splátku uhradí do 30. 9. 2016. Současně se dlužníci zavázali k úhradě nákladů ve výši 35 650 Kč do 30. 9. 2016 a nákladů ve výši 13 260 Kč do 30. 9. 2017. První splátka tedy činila 367 150 Kč a byla splatná do 30. 9. 2017, druhá splátka ve výši 344 760 Kč byla splatná o rok později. Pro případ, že by nedošlo k uhrazení splátky ve stanovené lhůtě a výši, zavázali se dlužníci k zaplacení celé dlužné částky.4. Ze žaloby ze dne 1. 10. 2015 je zjištěno, že se jí žalobci po výše uvedených dlužnících domáhali částky 1 326 000 Kč s příslušenstvím. Z uznání dluhu z 12. 3. 2015 je zjištěno, že žalovaný uznal vůči žalobcům dluh ke dni 12. 3. 2014 ve výši 1 326 000 Kč, přičemž částka byla splatná 31. 12. 2014. Z vyjádření žalovaného ve spise sp. zn. , spisová značka, je zjištěno, že tento učinil nesporným, že v roce 2014 obdržel zápůjčku 990 000 Kč a že se zavázal nad rámec zaplatit částku 336 000 Kč jakožto úrok ze zápůjček. Následně ze spisu vyplývá, že žaloba byla vzata zpět s ohledem na uzavření dohody, která je uvedena pod bodem 3.5. Současně se dlužníci zavázali k úhradě nákladů ve výši 35 650 Kč do 30. 9. 2016 a 13 260 Kč do 30. 9. 2017. První splátka tedy činila 367 150 Kč a byla splatná do 30. 9. 2017, druhá ve výši 344 760 Kč byla splatná o rok později. Pro případ, že by nedošlo k uhrazení splátky ve stanovené lhůtě a výši, zavázali se dlužníci k zaplacení celé dlužné částky.6. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:7. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.8. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.9. Podle § 2392 odst. 1 o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.10. Podle § 710 o. z. součástí společného jmění jsou dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů, a to v rozsahu, který přesahuje zisk z tohoto majetku, nebo je převzal jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se přitom jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.11. Soud posoudil žalobní nárok a dospěl k závěru o důvodnosti.12. Žalobci byla žalovanému a , jméno FO, během jejich manželství poskytnuta peněžitá zápůjčka (k aplikaci zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník vede soud prohlášení žalovaného v jiném řízení o datu poskytnutí zápůjčky v roce 2014), kterou se zavázali dlužníci (během trvání manželství) vrátit v uvedené lhůtě pod hrozbou ztráty výhody splátek. Jelikož žalobci prokázali poskytnutí zápůjčky, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal její řádné splacení. Jelikož ten takto neučinil, rozhodl soud tak, že žalobě plně vyhověl, a to i s úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobcům, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 82 397 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 21 857 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 437 129 Kč sestávající z částky 10 060 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci a podání žaloby) ve znění do 31. 12. 2024 snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 a. t. a z částky 5 030 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (rovněž snížený o 20 %), dále odměnu ve výši 10 060 Kč a 8 048 Kč za úkon účasti při jednání, dále tři paušální náhrady výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. (do 31. 12. 2024) a jedna ve výši 450 Kč dle aktuálního znění a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 10. 2025 náhrada 770,44 Kč za 60 ujetých km v částce 470 Kč (35,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,7 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce 300 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 37 780,44 Kč ve výši 7 933,89 Kč.