8 C 74/2025-34 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost uhradit žalobkyni celkovou částku 28 700 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku tohoto rozsudku z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 13. 1. 2008 mezi právním předchůdcem žalobkyně (společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s souhrnným poplatkem ve výši 30 520 Kč v 78 týdeních splátkách po 840 Kč do 12. 7. 2009. Žalovaný však nedostál svým smluvním povinnostem, když úvěr nesplácel řádně a včas. Původnímu věřiteli zaplatil pouze částku 31 320 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil svoji pohledávku na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě zbývajících dlužných částek. Žalovaný ode dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek do doby podání žaloby zaplatil žalobkyni částku 5 500 Kč.2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nejprve s ní nesouhlasil a žádal úhradu dluhu ve splátkách po 1 000 Kč. Následně pak uvedl, že si na úvěr od žalobkyně nepamatuje, a pokud by soud dospěl k závěru, že si půjčku vzal, pak požádal o úhradu ve splátkách.3. K výzvě ze strany soudu žalobkyně doplnila, že dle jejího názoru řádně zjišťovala úvěruschopnost žalovaného. Dále pak doplnila skutečnosti k jednotlivým platbám.4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 1. 2008 a smluvních podmínek k této smlouvě je prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 13. 1. 2008 uzavřena smlouva č. , hodnota, , na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Součástí smluvních ujednání byl závazek žalovaného zaplatit věřiteli v souvislosti s poskytnutím finančních prostředků poplatek v celkové výši 30 520 Kč, když důvod a výše poplatku nebyla smlouvou definována. Půjčku měl žalovaný splácet v celkem 78 týdenních splátkách po 840 Kč. Celkově tak měl žalovaný věřiteli zaplatit částku 65 520 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 153,6 %. Smlouva byla sjednána jako bezúročná. Žalovaný však svoji povinnost dluh věřiteli splácet neplnil dle obsahu smluvních ujednání řádně a včas, když do 12. 7. 2009 zaplatil pouze částku 5 370 Kč. Od 13. 7. 2009 byl pak v prodlení se zaplacením všech neuhrazených splátek a věřitel mohl požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Z tabulky umoření úvěru je patrno, že žalovaný nehradil předmětný úvěr pravidelně. Místo týdenních plateb, hradil většinou jedenkrát za měsíc, a to ne v částce, která by odpovídala 4násobku týdenní splátky. Poslední platba od žalovaného byla uhrazena dne 23. 12. 2024. Postoupení žalobou uplatněné pohledávky na žalobkyni je prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně její přílohy – seznamu postoupených pohledávek. Toto oznámení ze dne 29. 9. 2023 bylo žalovanému zasláno doporučeným dopisem dne 27. 10. 2023. Předžalobní výzvou ze dne 31. 12. 2024 byl žalovaný žalobkyní upomínán o zaplacení celého svého dluhu a zároveň upozorněn na možnost jeho soudního vymáhání. Tato předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 31. 12. 2024.5. Podle § 3028 odst. 1 o. z., se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.6. Podle § 657 obč. zák, přenechá věřitel smlouvou o půjčce dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.7. Podle § 658 obč. zák., lze při peněžité půjčce dohodnout úroky.8. Podle § 39 obč. zák., je neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.9. Z hlediska právního posouzení bylo pro soud zásadní zjištění, že na základě uzavřené smlouvy o půjčce mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla žalovanému poskytnuta původním věřitelem dne 13. 1. 2008 částka 35 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 65 520 Kč. Tato půjčka byla poskytnuta jako bezúročná. Právní předchůdce žalobkyně však požadoval po žalovaném zaplacení souhrnného poplatku ve výši 30 520 Kč, a to bez jakékoliv specifikace tohoto poplatku. Takto razantní navýšení výše závazku dlužníka je způsobeno konstrukcí poplatku za poskytnutí úvěru, který dosahoval téměř plnění poskytnutého věřitelem. Neadekvátnost výše poplatku soud dovozuje z obsahu smlouvy (jednoduchá formulářová smlouva, nenáročná na zpracování či formulaci) a ze způsobu administrace pohledávek nebankovními poskytovateli zápůjček a úvěrů, který je vysoce automatizovaný a v případě všech jednotlivých dlužníků prakticky shodný. Jen stěží lze uvažovat o tom, že věřiteli v souvislosti s uzavřením smlouvy se žalovaným a její administrací vznikly tak vysoké náklady, jak smlouva uvádí. Důvodnost poplatku, který měl žalovaný zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně, je přitom formulován vágním, neurčitým a nepřezkoumatelným způsobem. Z obsahu smlouvy nevyplývá důvod takto vysoké nákladnosti položky představující vysoce automatizované a ze své povahy jednoduché činnosti. Z toho soud uzavírá, že skutečným účelem sjednání tohoto poplatku nebylo pokrytí nákladů administrativní činnosti věřitele, ale skryté navýšení smluvního úroku tak, aby svojí deklarovanou výší nepřesahoval hranici, která s největší pravděpodobností dle názoru žalobkyně je v souladu s dobrými mravy. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalované poskytl. Nákladnost úvěru pro dlužníka, která je u smlouvy vyjádřena u RPSN ve výši 153,6 % ročně je přitom vysoká i v poměrech rizikovějších úvěrů poskytovaných nebankovními institucemi.10. Uvedená problematická ujednání smlouvy přitom nejsou oddělitelná od jejího dalšího obsahu ve smyslu § 41 zákona č. 40/196 Sb., neboť nákladnost úvěru, konkrétně výše problematického administrativního poplatku, je zahrnuta již ve výši jednotlivých splátek, které byl žalovaný povinen dle smlouvy platit. Smlouvu je z tohoto důvodu nutno posuzovat jako celek, jehož jednotlivá ujednání jsou vnitřně provázána. Takto uzavřená smlouva o úvěru jsou ve smyslu § 39 o. z. absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy.11. Nároky žalobkyně tak bylo nutno právně posoudit podle § 451 odst. 1 a 2 obč. zák., které uvádí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů a dále podle § 457 obč. zák., který stanoví, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Žalobkyně jako postupník tak má právo na vrácení částky, kterou žalovanému na základě uzavřené smlouvy o půjčce její právní předchůdce poskytl. Má tedy nárok na vrácení poskytnuté částky 35 000 Kč, po započtení úhrady žalovaného. Žalovaný do 24. 12. 2024 uhradil právnímu předchůdci žalobkyně a žalobkyni dohromady částku ve výši 36 820 Kč. Je tedy jednoznačné, že ke dni 24. 12. 2024 bylo ze strany žalovaného bezdůvodné obohacení uhrazeno. Soud tak žalobu v rozsahu požadované částky zamítl.12. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 485/2004 ze dne 14. 12. 2005 platí, že pokud není sjednána lhůta splnění, zákon stanoví, že dlužník musí splnit dluh prvního dne poté, co byl výzvou věřitelem požádán o plnění (§ 563 obč. zák.) – tedy splatnost nastává první den po doručení výzvy.13. Soud poučil zástupce žalobkyně, že je nutné předložit soudu tvrzení a důkazy, k otázce, kdy byla žalovanému doručena výzva k úhradě bezdůvodného obohacení. Žalobkyně doplnila svá tvrzení o tom, že žalovanému byla doručena výzva k vrácení bezdůvodného obohacení, a to 3. den po odeslání zásilky, na základě fikce dojití, a to 1. 11. 2023 nebo 3. 1. 2025.14. Soud uzavírá, že dle jeho názoru, nelze v daném případě fikci dojití zásilky použít. Soud tak za kvalifikovanou výzvu považuje až den 6. 5. 2025, kdy byl žalovanému doručen elektronický platební rozkaz. K tomuto dni však žalovaný již žalobkyni částku bezdůvodného obohacení nedlužil (viz níže), a soud tak žalobu i v této části zamítl. Přesto pokud by soud učinil závěr, že žalovaný byl vyzván již dne 1. 11. 2023, poté by musel žalobu o zaplacení zákonného úroku z prodlení taktéž zamítnout. Ke dni 1. 11. 2023 měl žalovaný zaplacenu částku 31 320 Kč, a tudíž dlužil žalobkyni na bezdůvodném obohacení částku 3 680 Kč. Splatnost pohledávky by tak nastala dne 2. 11. 2023. Výše úroků z prodlení při nezohlednění jednotlivých následujících plateb by ke dni 23. 12. 2024 dosáhla částky 448,60 Kč. Celková dlužná částka k 23. 12. 2024 by tak dosáhla částky 5 280 Kč. Jelikož však žalovaný od 20. 11. 2023 do 23. 12. 2025 zaplatil částku 5 5