8 C 154/2025-59 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhá v záhlaví uvedené částky z titulu nesplněné povinnosti vyplývající žalovanému ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 15. 10. 2024, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč, které měl žalovaný vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 702 Kč splatných ke každému 17. dni kalendářního měsíce, počínaje listopadem 2024 s nominální úrokovou sazbou 56,49 % ročně. Žalovaný však nehradil úvěr řádně a včas, a tudíž žalobkyni vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut dle čl. 6. 1. smlouvy v částce 998 Kč. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení se 2 splátkami o délce 15 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení částky 400 Kč jako náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (2 * 200). K zesplatnění došlo k 22. 6. 2025, veškerá nesplacená jistina a nezaplacené úroky se staly novou jistinou, která činila 77 260,24 Kč. Dále vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně tedy požaduje dlužnou novou jistinu s příslušenstvím, smluvní pokutu v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, požadovanou pouze ve výši 10 816,40 Kč, úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 24. 6. 2025 do zaplacení v roční úrokové sazbě 56,49 % p. a., která odpovídá úrokové sazbě úvěru sjednané ve smlouvě. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 17. 7. 2025 žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tento úrok uplatňuje v nominální úrokové sazbě 12 % p. a. Žalovaný za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradil celkem 18 510 Kč. Ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla žalobkyně, že tuto prověřovala úvěrovou historií v databázích SOLUS a NRKI, na základě těchto informací, scoringu klienta a údajů získaných od žalovaného dospěla k závěru o schválení úvěru.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Soud učinil následující skutková zjištění:4. Dne 15. 10. 2024 žalobkyně schválila úvěr, čímž došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na jejímž základě žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit spolu s úrokem v sazbě ve výši 56,49 % p. a., a RPSN 73,67 % v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 3 702 Kč splatných vždy k 17. dni v měsíci, celkem měl žalovaný žalobkyni vrátit částku 177 696 Kč. Před poskytnutím úvěru byla prověřována úvěruschopnost žalovaného. Pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 30 dnů se žalovaný zavázal žalobkyni zaplatit za každou splátku smluvní pokutu 499 Kč a náklady související s prodlením ve výši 200 Kč. Bylo sjednáno, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stanou součástí nové jistiny úvěru, tuto je klient povinen uhradit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou (návrh na uzavření smlouvy, oznámení o schválení úvěru, předsmluvní formulář, výpis z nebankovních registrů, výpis z registru solus, kopie občanského průkazu, výpis z bankovního účtu a výplatní pásky). Dne 19. 5. 2025 a 17. 6. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných splátek, neboť byl s jejich úhradou v prodlení. Dále byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru (výzvy k zaplacení). Dne 22. 6. 2025 vyhotovila žalobkyně oznámení žalovanému, ve kterém žalovanému oznamuje, že došlo v důsledku prodlení žalovaného automaticky k zesplatnění celého úvěru. K datu 22. 6. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl vyzván k zaplacení částky 78 658 Kč (oznámení o zesplatnění).5. Danou věc soud posoudil následujícím způsobem:6. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.7. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.8. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.9. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.10. V dané věci je zřejmé, že žalovaný smlouvu uzavřel v postavení spotřebitele a žalobkyně na straně úvěrujícího v postavení podnikatele (§ 419, § 420 a § 1810 a násl. o. z.), smlouva podléhá rovněž režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.11. S ohledem na § 580 a 588 o. z., a na judikaturu Nejvyššího soudu soud smlouvu posoudil jako neplatnou, pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když sjednaná sazba převyšovala úrokovou sazbu spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření úvěrové smlouvy. Rozpor sjednané výše úroku s dobrými mravy je zde natolik zjevný, že způsobuje absolutní neplatnost ujednání dle § 588 o. z., přičemž tato neplatnost se netýká pouze ujednání o výši úroku, ale celé smlouvy, neboť nelze ve smyslu § 576 a § 577 o. z. předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Žalovaný obdržel částku 70 000 Kč, přičemž vrátit měl částku 177 696 Kč, tedy více než dvou a půl násobek plnění poskytnutého věřitelem. Pokud je smluvní úrok v právní praxi vnímán jako odměna za poskytnutí peněz, je v daném případě tato odměna ve své reálné výši naprosto nepřiměřená výši plnění, které věřitel žalovanému poskytl.12. Nevyváženost smlouvy v neprospěch žalovaného jako dlužníka dále vyniká v případě jeho prodlení se splácením, kdy dlužná neuhrazená částka je ode dne následujícího po datu splatnosti sjednané splátky postižena smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně, tedy 36,5 % ročně, a to z nové jistiny násobně vyšší, než je poskytnutý úvěr, kdy při ročním prodlení se splácením nesplacené jistiny by činila částku jen nepatrně nižší, než je poskytnutá jistina úvěru. Nadto je nutno poukázat na další ustanovení smlouvy vychylující smluvní vztah značně v neprospěch spotřebitele, kdy za každé prodlení je účtována náhrada nákladů s tímto prodlením.13. Podle § 2395 o. z. je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Je zřejmé, že žalobkyně by bez ujednání o neobvykle vysokých úrocích tuto smlouvu neuzavřela, neboť na sjednávání nepřiměřeně vysokých úroků je založen její obchodní model nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly.14. Soud tento závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy činí s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 o. z.). Zde je však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru natolik závažný a očividný, že je třeba princip autonomie vůle smluvních stran korigovat zásadou ochrany dobrých mravů. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalovaný uhradil žalobkyni částku 18 510 Kč, a proto je namístě žalobu v tomto rozsahu zamítnout, a taktéž zamítnout v rozsahu neplatně sjednaného úroku z úvěru, a v rozsahu smluvní pokuty a nákladů požadovaných v souvislosti s prodlením žalovaného.15. Z ustálené judikatury plyne, že splatný může být pouze existující závazek (srov. rozsudek ze dne 30. dubna 2002, sp. zn. 33 Odo 780/2001, a dále např. rozsudek ze dne 25. listopadu 2010, sp. zn. 30 Cdo 2272/2009). Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena a není-li určena ani dohodou účastníků, považuje se za den splatnosti den následující po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (§ 563 obč. zák.) [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2005, sp. zn. 33 Odo 871/2005]. Výzva podle § 563 obč. zák. může vyvolat splatnost jen u takové pohledávky, která již existuje. Jedině v souvislosti s existující (již vzniklou) pohledávkou může mí