8 C 142/2022-23 — Okresní soud v Šumperku

Žalobce se s účinností od 8. 9. 2019 domáhal zrušení výživného na žalovanou, které mu bylo stanoveno výše uvedeným rozsudkem [anonymizována dvě slova] s tím, že žalovaná již ukončila své studium a je schopna sama se živit. Žalovaná k žalobě uvedla, že se zrušením předmětné vyživovací povinnosti s účinností od 8. 9. 2022 souhlasí. Rozsudkem [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], [spisová značka], má soud za prokázané, že žalobci bylo na žalovanou zdejším soudem stanoveno výživné s účinností od [datum] ve výši [částka] měsíčně. Výučním listem žalované a shodným tvrzením účastníků má soud za prokázané, že žalovaná dne 7. 9. 2022 úspěšně ukončila vzdělávací program středního vzdělávání v oboru vzdělání„ [anonymizováno] – [anonymizováno]“ a je schopna se sama živit. Při právním hodnocení soud vycházel z § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Dle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná je schopna se od 8. 9. 2022 sama živit, soud žalobě vyhověl a předmětné výživně žalobce na žalovanou s účinností od tohoto data zrušil. Náhradu nákladů řízení žádný z účastníků nepožadoval.