16 C 226/2022-44 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se domáhala, aby okresní soud nahradil svým rozsudkem v rozsahu výroku II. a III. rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], dále, aby bylo rozhodnuto, že řízení o rozkladu odpůrce se zastavuje a napadené rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], se potvrzuje, a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva za správní poplatek, soudní poplatek a za právní zastoupení. Návrh odůvodnila tím, že se jedná o žalobu dle části V. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu. Rozhodnutím předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo vyhověno rozkladu podanému účastníkem [celé jméno žalovaného] do rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro severomoravskou oblast ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] - [anonymizováno], který ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení částky ve výši 4.920 Kč včetně nákladů řízení, když shledal skutková tvrzení žalobkyně za dostatečná. Dne [datum] účastník uhradil přiznanou částku, a stalo se tak až po vydání rozhodnutí orgánů prvního stupně. Správní orgán druhého stupně však rozhodl o podaném rozkladu tak, že žalobkyni nárok na zaplacení částky 4.920 Kč včetně nákladů prvostupňového řízení nevznikl, a to z důvodu, že tato částka byla prokazatelně uhrazena. Žalobkyně pak měla na tuto skutečnost reagovat tak, že měla vzít návrh zpět dle § 45 odst. 4 správního řádu. Vzhledem k tomu, že návrh zpět nevzala, nemohl správní orgán jejímu návrhu vyhovět a požadovaný nárok přiznat, resp. potvrdit vyhovující výrok I. napadeného rozhodnutí orgánu prvého stupně. Žalobkyně má za to, že rozhodnutí orgánu druhého stupně je nesprávné a z tohoto důvodu se domáhá jeho změny v předmětném soudním řízení. 2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí, když tvrdil, že svůj dluh vůči žalobkyni uhradil, a to včetně nákladů řízení. 3. Z rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, Odboru pro severomoravskou oblast [číslo jednací] [anonymizováno] – [příjmení], bylo zjištěno, že návrhu žalobkyně, aby žalovaný byl povinen dle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, uhradit dlužné ceny za poskytnutou službu v celkové výši 4.920 Kč, se vyhovuje. Současně bylo uloženo žalovanému dle § 129 odst. 4 zákona o elektronických komunikacích, zaplatit žalobkyni náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva ve výši 200 Kč za uhrazený správní poplatek a dále ve výši 3.146 Kč za právní zastoupení. 4. Proti tomuto rozhodnutí si podal žalovaný rozklad, v němž namítal, že již dne [datum] zaplatil částku ve výši 4.920 Kč za poskytnuté služby a téhož dne částku ve výši 200 Kč za správní poplatek. Stalo se tak 50 dní před vydáním rozhodnutí správního orgánu a žalobkyně návrh nevzala zpět a nechala si služby a správní poplatek znovu zaplatit. Žalovaný pak opětovně dne [datum] znovu uhradil žalobkyni tutéž částku ve výši 5.120 Kč, v níž je obsažena částka za poskytnuté služby ve výši 4.920 Kč a správní poplatek ve výši 200 Kč a dále uhradil dne [datum] náklady právního zastoupení ve výši 3.146 Kč. 5. Z poštovní poukázky C bylo zjištěno, že dne [datum] složil u [anonymizována dvě slova], žalovaný částku 5.120 Kč ve prospěch adresáta – žalobkyně. 6. Z poštovní poukázky A bylo zjištěno, že dne [datum] složil žalovaný na účet žalobkyně prostřednictvím [anonymizována dvě slova], částku ve výši 3.146 Kč a částku ve výši 5.120 Kč. 7. Z rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] bylo zjištěno, že na základě rozkladu podaného žalovaným bylo rozhodnuto tak, že výrok rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] vyř. – [příjmení], se mění tak, že návrhu žalobkyně, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit dlužnou cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši 4.920 Kč, se nevyhovuje, a dále bylo rozhodnuto o tom, že žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že žalovaný svoji povinnost vůči žalobkyni splnil, na což žalobkyně nereagovala zpětvzetím žaloby, ale na žalobě trvala. Vzhledem k tomu, že předmět řízení zanikl, neboť žalobkyně docílila toho, čeho se domáhala, není možné podanému návrhu vyhovět a nárok přiznat, a tedy potvrdit vyhovující výrok napadeného rozhodnutí. Správní orgán nemůže odpůrci uložit povinnost opětovně uhradit již zaplacený dluh. Pokud pak nebyla žalobkyně jako navrhovatelka ve správním řízení úspěšná, není možné jí ani přiznat náklady řízení. 8. Podle ust. § 2079 odst. 1 občanského zákoníku se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 9. Podle ust. § 1908 odst.1, 2 o. z. splněním dluhu závazek zaniká. Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. 10. Podle ust. § 1926 odst. 1 o. z. lze-li dluh splnit několika způsoby, pak se má za to, že volba způsobu plnění náleží dlužníku. Má-li právo volby věřitel, musí způsob plnění zvolit v ujednané době, jinak bez zbytečného odkladu tak, aby dlužník mohl podle jeho volby splnit. 11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že návrh není důvodný. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla v rozhodném období žalovanému služby elektronických komunikací a žalovanému vznikla povinnost za ně uhradit sjednanou cenu, která byla vyčíslena na částku 4.920 Kč. Mezi účastníky nebyl sjednán konkrétní způsob splnění dluhu a dle § 1926 odst. 1 o. z. pak volba způsobu plnění náležela dlužníku. Dlužník svůj dluh splnil dne [datum], kdy prostřednictvím poštovní poukázky typu C zaslal poštovní přepravou žalobkyni částku ve výši 5.120 Kč, jež v sobě obsahovala dluh za dodávku služeb elektronických komunikací ve výši 4.920 Kč a také částku 200 Kč za správní poplatek. Stalo se tak ještě předtím, než bylo vydáno rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne 18. 5. 2021, [číslo jednací] vyř. – [příjmení]. Dle sdělení žalobkyně však tato společnost není připravena na převzetí peněžitého plnění prostřednictvím České pošty, s. p., v hotovosti, a tuto skutečnost dle názoru soudu nelze přičítat k tíži dlužníka, který by měl být poučen o tom, že tímto způsobem nemůže svůj dluh splnit. Z předloženého spisového materiálu nevyplývá, že by bylo odepřeno žalovanému jako dlužníkovi právo volby splnění dluhu, tedy zasláním finanční částky v hotovosti na adresu žalobkyně rovněž v hotovosti, a nebylo ani prokázáno, že mezi účastníky byl sjednaný nějaký jiný konkrétní způsob plnění, resp., že by právo volby způsobu plnění měla žalobkyně jako věřitel a řádně v ujednané době ve smyslu ust. § 1926 odst. 1 o. z., jinak bez zbytečného odkladu, tento způsob plnění žalovanému jako dlužníkovi oznámila. Vzhledem k tomu, že se žalovanému nepodařilo svým zvoleným způsobem svůj dluh splnit, plnil opětovně, kdy již k zaslání finančních prostředků použil poštovní poukázku typu A, tak, že částka, kterou složil v hotovosti u [anonymizována dvě slova], byla připsána na účet žalobkyně a tímto způsobem uhradil i náklady řízení ve výši 3.146 Kč, a dluh včetně správního poplatku uhradil ve výši 5.120 Kč. Tato úhrada pak byla provedena dne [datum], tedy po vydání rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu v prvém stupni, předtím, než bylo rozhodováno napadeným rozhodnutím Českého telekomunikačního úřadu v druhém stupni. S ohledem na shora uvedená ustanovení o. z., má soud za to, že nejsou dány důvody pro vyhovění žaloby a nahrazení rozhodnutím soudu napadeného rozhodnutí správního orgánu, neboť soud toto rozhodnutí považuje za věcně správné, řádně odůvodněné, v němž byly uvedeny rozhodující skutečnosti a logickými a srozumitelnými úvahami bylo vysvětleno, z jakého důvodu nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na opětovné zaplacení služeb, které poskytla žalovanému, když tyto byly již v době rozhodování správního orgánu uhrazeny. 12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovaný náklady řízení nepožadoval.