7 C 126/2021-155 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 7. 2015 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhala po žalovaných zaplacení 137 568,11 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru uzavřené dne 2. 8. 2010 mezi společností [právnická osoba] a žalovanými pod [číslo] na základě které byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 220 000 Kč, který se žalovaní zavázali zaplatit společně a nerozdílně v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 4 321 Kč, a to počínaje dnem 10. 9. 2010 s roční úrokovou sazbou 10,90 %. Dle žaloby žalovaní úvěr řádně nespláceli, proto banka využila svého práva a úvěr zesplatnila dnem 7. 7. 2014. Celkový dluh ve výši 137 568,11 Kč byl tvořen dluhem na jistině ve výši 110 022,34 Kč, dluhem na 10,90 % p. a. smluvním úroku z dlužné jistiny ke dni 20. 3. 2015 ve výši 4 900,72 Kč, dále dluhem na smluvní pokutě ve výši 21 716,45 Kč (ta je počítána jako 20 % celkové částky všech splátek, splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný), dále dluhem na poplatcích ve výši 695 Kč a zákonným úrokem z prodlení ke dni 20. 3. 2015 ve výši 233,60 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 6. 2014 došlo k postoupení pohledávky ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], [anonymizováno] a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky na současnou žalobkyni. 2. Žalovaní namítli dne 18. 9. 2015 místní a věcnou nepříslušnost Obvodního soudu pro Prahu 1 Vrchní soud v Praze dne 29. 12. 2015 pod čj. Ncp 1951 2015 rozhodl o tom, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. Usnesení nabylo právní moci dne 19. 2. 2016. 3. Usnesením ze dne 14. 11. 2016, čj. 71 C 577/2015-56, které nabylo právní moci dne 1. 2. 2017, vyslovil Obvodní soud pro Prahu 1 svoji místní nepříslušnost s tím, že věc bude po právní moci postoupena Okresnímu soudu ve Svitavách jako soudu místně příslušnému. Příslušný spis byl Okresnímu soudu ve Svitavách fakticky postoupen dne 20. 9. 2021. 4. K soudem nařízenému jednání u Okresního soudu ve Svitavách dne 2. 11. 2021 se žalovaní bez omluvy nedostavili. Žalobkyně na podané žalobě trvala, odkázala na provedené důkazy založené ve spise. Uvedla, že žalovaní byli po celou dobu nekontaktní, žádnou další platbu na předmětný úvěr neuhradili. 5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [anonymizováno] uzavřené dne 2. 8. 2010 mezi společností [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo] – [část obce] a žalovanými soud zjistil, že banka poskytla žalovaným úvěr ve výši 220 000 Kč s datem prvního čerpání 2. 8. 2010. Žalovaní se zavázali úvěr splatit v 72. řádných měsíčních splátkách ve výši 4 176,24 Kč – splátka jistiny a úroku a ve výši 145,75 Kč – úhrada pojištění. Celková řádná měsíční splátka ve výši 4 321,99 Kč. Řádné měsíční splátky splatné k 10. dni v měsíci, počínaje 10. 9. 2010. Roční úroková sazba sjednána ve výši 10,90 % p. a., RPSN ve výši 12,46 %. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím účtu číslo [bankovní účet], úvěr byl splácet z účtu [bankovní účet] jehož majitelem je 1. žalovaná. Součástí smlouvy účastníci učinili i Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] z 1. 11. 1999 a Produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a Sazebních cen za peněžní a obchodní služby pro fyzické osoby – nepodnikatele platný od 24. 5. 2010. 6. Z oznámení banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 7. 7. 2014 soud zjistil, že banka prohlásila úvěr číslo [bankovní účet] na částku 220 000 Kč splatným dnem 7. 7. 2014 s tím, že celková dlužná částka činí 137 568,11 Kč. Banka vyzvala žalované k tomu, aby zůstatek úvěru zaplatili do 10 dnů ode dne doručení oznámení. Dle poštovního podacího archu oznámení o prohlášení úvěru za splatný bylo žalovaným odesláno dne 8. 7. 2017. 7. Z výpisu z úvěrového účtu ze dne 17. 3. 2015 – číslo výpisu 2015 – číslo účtu [bankovní účet] – majitelka účtu 1. žalovaná, soud zjistil výši dlužné částky – odpovídá žalobním tvrzením. 8. Z platební historie smlouvy [číslo] soud zjistil průběh čerpání úvěru, datum ukončení smlouvy 7. 7. 2014, výši jednotlivých splátek úvěru a celkovou dlužnou částku ke dni 7. 7. 2014 ve výši 137 568,11 Kč. 9. Z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 13. 6. 2014 mezi [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo] – [část obce] a [právnická osoba], [anonymizováno]., [IČO], [obec a číslo] a z přílohy č. 1 soud zjistil, že pohledávka za žalovanými ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na [právnická osoba], [anonymizováno]. 10. Ze smlouvy o obstarání postoupení souboru pohledávek uzavřené dne 14. 3. 2015 mezi [právnická osoba], [anonymizováno] a [právnická osoba], [anonymizováno], IČ [číslo], [obec a číslo] a přílohy [číslo] – seznamu pohledávek - soud zjistil, že pohledávka ze shora uvedené smlouvy o úvěru byla dále postoupena na současnou žalobkyni. 11. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 3. 2015 soud zjistil, že společnosti [právnická osoba] oznámila žalovaným postoupení pohledávky na [právnická osoba], [anonymizováno]. a zároveň vyzvala žalované k tomu, aby pohledávku ve výši 137 568,11 Kč zaplatili na účet [právnická osoba], [anonymizováno]. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba], [anonymizováno] oznámila žalovaným, že pohledávka ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřená s původním věřitelem [právnická osoba] byla postoupena na [právnická osoba], [anonymizováno] s tím, aby dluh již nadále byl splácet současné žalobkyni. 13. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 4. 2015 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalované k neprodlené úhradě pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] ve výši 154 474 Kč s příslušenstvím s poučením, že v případě neuhrazení dlužné částky bude tato vymáhána soudní cestou. 14. Uvedená smlouva byla uzavřena v roce 2010, tedy před účinností nového občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu již za účinnosti nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) postupoval soud podle § 3028 odst. 3 tohoto zákona, podle kterého se řídí jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Jelikož mezi stranami nebylo toto ujednáno, postupoval soud podle zákona č. 513/1991 Sb., tedy podle obchodního zákoníku ve znění platném do 31. 12. 2013. 15. Mezi právním předchůdcem žalobce – [právnická osoba] a žalovanými byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 497 a násl. obchodního zákoníku (ve znění platném do 31. 12. 2013, dále jen obch. zák.). Podle této smlouvy [právnická osoba], poskytla žalovaným úvěr ve výši 220 000 Kč, který se žalovaní zavázali uhradit ve splátkách spolu s úrokem ve výši 10,90 % p. a. Jelikož tak žalovaní nečinili, [právnická osoba] prohlásila úvěr za splatný dnem 7. 7. 2014. V řízení bylo prokázáno i postoupení pohledávky za žalovanými ze společnosti [právnická osoba] na [právnická osoba], [anonymizováno]. a ze [právnická osoba], [anonymizováno]. na současnou žalobkyni. V řízení nebylo vyvráceno tvrzení žalobce o tom, že žalovaní dluží na předmětném úvěru v žalobě požadované částky. Bylo věcí žalovaných, aby tvrdili, zejména pak prokázali, že celý úvěr zaplatili a kdy. To však žalovaní neučinili, v řízení byli nekontaktní. Soud tak žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 110 022,34 Kč, dle smlouvy sjednaného úroku ve výši 10,90 % z dlužné jistiny ke dni 20. 3. 2015 ve výši 4 900,72 Kč a dále od 21. 3. 2015 do zaplacení, dále přiznal nárok na zaplacení sjednaných poplatků ve výši 695 Kč a úroku z prodlení ke dni 20. 3. 2015 ve výši 233,60 Kč. Pokud se týká soudem přiznané smluvní pokuty ve výši 21 716,45 Kč, která byla součástí celkové dlužné částky 137 568,11 Kč, tak soud dodává, že smluvní pokuta byla účastníky sjednána přímo ve smlouvě, konkrétně v článku III. bodu 5. a 7. a byla tedy účastníky sjednána řádně (rozhodnutí Ústavního soudu ČR, ze dne 11. 11. 2013, čj. I. ÚS 3512/11 hovoří zcela jasně o tom, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné, zejména z důvodu materiální rovnosti mezi spotřebitelem a dodavatelem a principu důvěry a pocitovosti ve smluvních vztazích). Na platnosti sjednané smluvní pokuty nic nemění ani to, že smlouva v článku III. bodu 7. obsahovala odkaz na aktuální sazebník, který však jen upřesňoval aktuální výši smluvní pokuty v daném období (samotná smluvní pokuta byla součástí úvěrové smlouvy). Dle názoru soudu účastníky sjednaná smluvní pokuta není ani v rozporu s dobrými mravy pokud se týká její výše, která byla 20 % z celkové částky všech splátek, splatných podle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný. Soud připouští, že hranice mezi přiměřenou a nepřiměřenou výši smluvního ujednání není nikde str