10 C 206/2023-25 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému synovi – žalovanému. Uváděl, že žalovaný ukončil k 30. 6. 2023 studium , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, v , adresa, a o žádném dalším studiu žalobce neví. Žalovaný má však i invalidní důchod, má tedy vlastní příjem. Žalobce je od roku 2019 v insolvenčním řízení, má jen omezený příjem, podmínky insolvence plní chce insolvenci řádně dokončit. Jde o dluhy, které vznikly ještě v domě manželství a platí je i za bývalou manželku. Žalobce u jednání žalobu doplnil tak, že navrhuje zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému od okamžiku rozhodnutí soudu.2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, považuje ji za nedůvodnou a nemravnou. Žalobce o žalovaného nejeví žádný zájem. Pokud by se žalobce o žalovaného jako o svého syna alespoň minimálně zajímal, mohl by obdržet informaci, že žalovaný byl od září 2023 přijat na , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, v oboru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Jedná se o denní formu vzdělávání. Žalovaný tak pokračuje v přípravě na budoucí povolání, denně dojíždí, a i k tomuto dojíždění je potřeba dohledu další osoby. Při vzdělávání je mu ve škole k dispozici nápomoc asistentky pedagoga. Vzhledem k výrazně zhoršenému zdravotnímu stavu i schopnostem vykonávat práci je žalovaný poživatelem invalidního důchodu, avšak není plně schopen sám se živit a vzdělání mu přináší další nutné náklady. Pohnutky žalobce jako otce k podání žaloby o zrušení výživného jsou čistě materiální a nemravné. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby.3. Žalobce dále v reakci na vyjádření žalovaného uvedl, že se o žalovaného zajímat nemohl v důsledku napjatých vztahů mezi žalobcem a matkou (současnou opatrovnicí) žalovaného, kdy dokonce i zdejší soud vydal rozhodnutí, kterým zakázal matce žalovaného žalobce kontaktovat, stejně tak i zaměstnavatele žalobce. Pokud jde o aktuální studium žalovaného, tak tento studuje stejný obor, který již vystudoval v , adresa, a současné studium jeho kvalifikaci nijak nerozšiřuje. Jde o takové studium pro studium a nemělo by prodlužovat vyživovací povinnost žalobce. Stejné studium navíc nabízí i škola v , Anonymizováno, , kde je škola blíže, nejednalo by se tak o dojíždění tak nákladné a časově náročné jako do školy ve , adresa, .4. Žalovaný pak (ústy své opatrovnice) uvedl, že žalobce žalovaného, který byl a je zdravotně postižený, opustil ze dne na den. První výživné za dobu nezletilosti žalovaného navrhoval žalobce ve výši 1 000 Kč, po dalších řízeních bylo výživné upraveno na současných 4 300 Kč. Žalobci je známo, že žalovaný je zdravotně postižený, k tomuto postižení se navíc přidaly i psychické problémy, které byly mimo jiné způsobeny tím, že žalobce žalovaného opustil. Další studium bylo žalovanému doporučeno, zejména z důvodu, aby byl žalovaný i nadále v kolektivu, současné studium je navíc, byť jde o stejný obor, zaměřeno více prakticky (dílny, vaření apod.). O studium v Boskovicích se žalovaný také zajímal, ale je pro něj méně vhodné, budova školy je více vzdálena od autobusového nádraží a má více schodů (žalovaný chodí o holi). Žalovaný je přesvědčen, že vyživovací povinnost žalobce i nadále trvá.5. Podle § 910 odst. 1 obč. zák. mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.6. Podle § 911 obč. zák. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.7. Ze spisu Okresního soudu ve Svitavách OP 229/2017 soud zjistil, že vyživovací povinnost žalobce k žalovanému byla naposledy upravena rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 17. ledna 2018, č. j. 0 P 229/2017-93, částkou 4 300 Kč měsíčně.8. Z rozhodnutí o přijetí ze dne 24. 8. 2023 vzal soud za prokázané, že žalovaný byl přijat ke vzdělávání ve střední škole, jejíž činnost vykonává , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , adresa, do prvního ročníku v oboru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Tvrzení žalovaného, že tuto školu v době rozhodování studuje, žalobce nezpochybňoval.9. Ze zprávy České správy sociálního zabezpečení ze dne 14. 2. 2024 (č.l. 21 spisu) vzal soud za prokázané, že žalovaný pobírá od ČSSZ invalidní důchod třetího stupně ve výši 16 749 Kč měsíčně, datum přiznání důchodu je 3. 9. 2021.10. Jak vyplývá z ustanovení § 911 obč. zák., výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. V projednávané věci se žalobce jako otec domáhá zrušení vyživovací povinnosti k žalovanému jakožto synovi. Jde tedy o vyživovací povinnost předka k potomkovi, jak to má na mysli ustanovení § 910 odst. 1 obč. zák. Žalovaný jakožto oprávněná osoba – potomek má přiznaný od 3. 9. 2021 invalidní důchod třetího stupně ve výši 16 749 Kč. Má tedy svůj vlastní příjem a je schopen sám se živit. Pro posouzení existence nároku na výživné není podstatná skutečnost, zda oprávněná osoba studuje a připravuje se tak na budoucí povolání, ale to jestli je schopen sám se živit. Příprava na budoucí povolání je právně významná pouze za situace, kdy oprávněná osoba není schopna se sama živit, protože se připravuje na budoucí povolání. O takový případ se u žalovaného nejedná. Vzhledem k tomu, že žalovaný je schopen sám se živit, nelze mu výživné přiznat (v řízení o určení vyživovací povinnost) a v případě žaloby na zrušení vyživovací povinnosti, pak naopak soud takovou vyživovací povinnost zruší. Žalobce navrhoval zrušení vyživovací povinnosti od okamžiku vydání rozhodnutí soudu. Vzhledem k tomu, že nárok na přiznání výživného zanikl v zásadě od okamžiku přiznání invalidního důchodu žalovanému (3. 9. 2021), soud žalobě zcela vyhověl a vyživovací povinnost od 7. 3. 2024 zrušil.11. Žalobce měl ve věci plný úspěch a podle § 142 odst. 1 o.s.ř. by mu příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, za situace, že by se takového práva nevzdal, respektive za situace, že by mu nějaké náklady řízení vznikly. Vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že náhradu nákladů řízení nežádá, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.