15 C 317/2023-44 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29. 11. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 540,83 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně , právnická osoba, ., IČ , IČO, (dále jen právní předchůdce žalobkyně) a žalovaným dne 1. 2. 2022. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč s úrokem ve výši 761 Kč, který měl žalovaný splácet spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku v částce 1 000 Kč uhradil dne 26. 4. 2022 a dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky došlo k zesplatnění úvěru. Poté již žalovaný neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 byla pohledávka za žalovaným s účinností ke dni 7. 8. 2023 postoupena na současnou žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 11. 2023 byl žalovaný vyzván k úhradě svého dluhu. Dlužná částka uplatněná touto žalobou činí 32 540,83 Kč a je tvořena neuhrazenou jistinou ve výši 13 332,46 Kč, úrokem za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 660,80 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 6 300 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 780,46 Kč, poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 314,29 Kč a smluvní pokutou ve výši 8 152,82 Kč. Z žaloby vyplývá, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně na svůj dluh uhradil 3 500 Kč.2. Žalovaný se k řádně doručené žalobě ani přes výzvu soudu nevyjádřil.3. Při jednání dne 3. 4. 2024 zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval a navrhl, aby jí bylo vyhověno. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně předvolán.4. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 1. 2. 2022 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč v pravidelných 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Celkem měl žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně vrátit 27 888 Kč. Částka 15 000 Kč byla žalovanému předána při podpisu smlouvy. Pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky si strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.5. Z listiny s názvem Žádost o úvěr bylo zjištěno, že při podání žádosti o úvěr žalovaný uváděl, že je zaměstnaný a jeho příjem činí 30 438 Kč měsíčně, výdaje 7 000 Kč měsíčně (2 000 Kč měsíčně na bydlení a energie, 3 000 Kč měsíčně doprava, jídlo, osobní náklady, 2 000 Kč měsíčně splácení stávajících půjček). Bydlí u rodičů, nemá žádné vyživovací povinnosti.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 2. 8. 2023 mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyním, a z Přílohy č. 1 k této smlouvě bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze shora uvedené smlouvy byla postoupena na žalobkyni.7. Z oznámení o postoupení pohledávky z 15. 8. 2023 soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně informoval žalovaného písemně o postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzval ho, aby na svůj dluh ze shora uvedené smlouvy napříště plnil již výhradně ve prospěch žalobkyně.8. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 11. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky s tím, že pokud nebude dlužná částka zaplacena, bude vymáhána soudní cestou. Dle přiloženého poštovního podacího lístku bylo oznámení odesláno žalovanému dne 2. 11. 2023.9. Na podkladě shora uvedených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 1. 12. 2022 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč spolu s úrokem ve výši 761 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 7 350 Kč, poplatkem za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a poplatkem za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Pohledávku z uvedené smlouvy její právní předchůdce postoupil na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informoval. Žalobkyně sama následně písemně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu vzniklého z předmětné smlouvy předžalobní upomínkou svého právního zástupce.10. Po právní stránce soud hodnotil věc tak, že se jedná o spor podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú“).11. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.14. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle ust. § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacený výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle ust. § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v 3leté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. Podle ust. § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.18. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.19. K uvedenému je nutno dále doplnit, že ust. § 86 a 87 z. s. ú. jsou transformací ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. K jejich výkladu pak Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020 uvedl, že články 8 a 23 směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tedy povinnosti posoudit úvěruschopnost