17 C 107/2024-83 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 4. 2024 se žalobkyně domáhala zaplacení 3 715,15 Kč s úrokem v kapitalizované výši 369,37 Kč a se zákonným úrokem z prodlení z částky 4 084,52 Kč, která se stala splatnou dne 4. 4. 2024, od 5. 4. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2017, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Ke konsolidované smlouvě o úvěru3. Soud vzal za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 14. 9. 2017, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 30 000 Kč, a to tak, že částka 24 000 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka 6 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně, a žalovaná se zavázala vrátit celkem 93 600 Kč, ve 72 splátkách ve výši 1 300 Kč měsíčně; soud vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně převedla částku 24 000 Kč na účet žalované, a že žalovaná splatila žalobkyni celkem 32 600 Kč.4. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalované ve výši 19 500 Kč měsíčně a výdajů ve výši 13 448 Kč měsíčně, takže po odečtení splátky ve výši 1 300 Kč mělo žalované zbývat 4 758 Kč, jakož i z toho, že žalovaná byla majitelkou spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na nemovitosti. Podle podkladového materiálu příjem žalované za srpen 2017 činil 19 895 Kč, výdaje žalované za období od 20. 7. 2017 do 18. 8. 2017 činily 85 352,64 Kč a zůstatek na účtu na konci tohoto období činil −4 204,33 Kč; žalovaná byla majitelkou spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na nemovitosti – pozemku v , adresa, , jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , na němž vázla zástavní práva k zajištění dluhů z jiných úvěrových smluv.Ke smlouvě o konsolidaci úvěru5. Soud vzal za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 16. 11. 2017, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, a to tak, že částka 30 000 Kč bude použita na úhradu závazku ze smlouvy č. , hodnota, ze dne 14. 9. 2017, částka 10 000 Kč bude vyplacena na účet žalované a částka 10 000 Kč bude započtena na náklady žalobkyně, a žalovaná se zavázala vrátit celkem 156 096 Kč, ve 72 splátkách ve výši 2 168 Kč měsíčně; soud vzal rovněž za prokázané, že žalobkyně převedla částku 10 000 Kč na účet žalované, a že žalovaná splatila žalobkyni celkem 149 592 Kč.6. Při posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně vycházela z údaje o příjmu žalované ve výši 19 500 Kč měsíčně a výdajů ve výši 13 448 Kč měsíčně, takže po odečtení splátky ve výši 2 168 Kč mělo žalované zbývat 3 884 Kč, jakož i z toho, že žalovaná byla majitelkou spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na nemovitosti. Podle podkladového materiálu příjem žalované za srpen 2017 činil 19 895 Kč, výdaje žalované za období od 20. 7. 2017 do 18. 8. 2017 činily 85 352,64 Kč a zůstatek na účtu na konci tohoto období činil −4 204,33 Kč; žalovaná byla majitelkou spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na nemovitosti – pozemku v , adresa, , jehož součástí je stavba – rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , na němž vázla zástavní práva k zajištění dluhů z jiných úvěrových smluv.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 1. 12. 2016, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky na základě smluv o spotřebitelském úvěru, které jsou neplatné, neboť před jejich uzavřením řádně neprověřila schopnost žalované úvěry splácet, když ve vztahu k příjmům i výdajům žalované chybí podkladový materiál za delší časové období (za 3 měsíce předcházející uzavření každé smlouvy), a výše výdajů, které žalovaná za (krátké) pozorované období měla, nepotvrzuje výši výdajů, ze které vycházela žalobkyně při svém posouzení, ale tuto více než šestinásobně převyšuje, jakož i proto, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když zjištěné výdaje žalované více než čtyřnásobně převyšovaly její příjem a výpis z účtu vykazoval záporný zůstatek na konci období. Skutečnost, že žalovaná byla majitelkou spoluvlastnického podílu o velikosti 5/6 na rodinném domě, potom nemohla odůvodnit závěr, že je schopná splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy, neboť rodinný dům byl již zatížen zástavními právy.11. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku, neboť povinnost žalované vrátit žalobkyni jen souhrn poskytnutých jistin spotřebitelských úvěrů ve výši 34 000 Kč (výpočet: 24 000 Kč + 10 000 Kč) již zcela zanikla plněním v souhrnné výši 182 192 Kč (tj. 32 600 Kč + 149 592 Kč).12. Žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.