17 C 109/2023-35 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 35 880 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 12. 2018 do zaplacení ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce č. , hodnota, ze dne 1. 12. 2017, na jejímž základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 40 000 Kč, přičemž žalovaný měl splatit celkem 66 480 Kč, ale uhradil jenom 30 600 Kč, a smluvní pokuty ve výši 27 340,56 Kč.2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, ale na jednání konaném dne 22. 1. 2024, ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž žádala o jeho odročení, vznesl námitku, že smlouvu neuzavřel, podpis na smlouvě není jeho podpisem, a že peněžní prostředky mu nebyly poskytnuty; přitom uvedl, že s paní Leinweberovou (osobou, která je na písemném vyhotovení smlouvy označená jako zástupkyně žalobkyně, toho času pod názvem Short , právnická osoba, ., jak je patrné z obchodního rejstříku – pozn. soudu) uzavřel nějaké smlouvy v letech 2014 nebo 2015, ale tyto jsou již uhrazené. Proto navrhoval, aby soud žalobu zamítl.3. Ze smlouvy o podnikatelské zápůjčce ze dne 1. 12. 2017 vzal soud za prokázané, že žalobkyně předložila soudu tuto listinu ve fotokopii, že podpisy na smlouvě nejsou úředně ověřené, a že podle bodu 1. textu listiny měla listina současně sloužit jako důkaz o hotovostním vyplacení zápůjčky.4. Z ostatních listinných důkazů soud nezjistil žádné právně významné skutečnosti.5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „obč. zák.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle § 565 obč. zák. je na každém, kdo se dovolává soukromé listiny, aby dokázal její pravost a správnost. Je-li soukromá listina použita proti osobě, která listinu zjevně podepsala, nebo proti jejímu dědici nebo proti tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce, má se za to, že pravost a správnost listiny byla uznána.7. Po právní stránce soud posoudil případ tak, že k prokázání zápůjčky žalobkyně navrhovala důkaz smlouvou, jejíž pravost žalovaný popřel, když namítl, že podpis na smlouvě není jeho pravým podpisem, a zároveň vylíčil vlastní verzi skutkového děje (že uzavřel jiné smlouvy). Pokud jde o samotné vyplacení zápůjčky (poskytnutí peněz), tak podle tvrzení žalobkyně mělo toto proběhnout hotovostně, přičemž potvrzením měla být (jenom) podepsaná smlouva. Zároveň nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr podle § 565 věty druhé obč. zák.8. Popřením pravosti soukromé listiny žalovaný navodil stav objektivní nejistoty, když vychýlil míru pravděpodobnosti žalobních tvrzení pod úroveň praktické jistoty (běžný důkazní standard); bylo tedy na žalobkyni, aby navrhla důkazy k prokázání pravosti soukromé listiny, jíž se dovolávala, nebo aby jinak prokázala vznik zápůjčky (neboť šlo o skutečnost, ze které pro sebe dovozovala příznivý právní následek).9. Žalobkyně se však jednání, na kterém stav objektivní nejistoty nastal, nezúčastnila. Soudu potom nezbylo než rozhodnout podle pravidel o neunesení důkazního břemene, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.10. Jen pro úplnost soud doplňuje, že zjišťování skutkového stavu ve sporném řízení je ovládáno zásadou projednací, takže soudu nepříslušelo nahrazovat procesní iniciativu žalobkyně iniciativou vlastní (např. zadáním znaleckého posudku nebo předvoláním svědkyně). Odročit jednání jenom za účelem poučení žalobkyně o hrozícím neúspěchu soudu rovněž nepříslušelo, neboť takový postup by se příčil ustálené rozhodovací praxi soudů (včetně Nejvyššího soudu).11. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, ale náhradu nákladů řízení nenárokoval, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.