17 C 164/2023-39 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 5. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení 53 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 20. 11. 2021, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen dne 28. 1. 2022. Nárokovaná částka sestává z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a jednorázových sankcích za prodlení s úhradou splátek v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaný nesplatil žalobkyni ničeho (tj. 0 Kč).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 17. 12. 2021 vzal soud za prokázané, že strany uzavřely smlouvu o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni celkem 51 000 Kč do 70 dní ode dne čerpání úvěru; smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webových stránek žalobkyně www.nazivnost.cz. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 12. 2021 a ze sdělení , právnická osoba, ., ze dne 25. 10. 2023 vzal soud za prokázané, že žalobkyně převedla na účet žalovaného částku 30 000 Kč. Z tvrzení žalobkyně (které žalovaný nerozporoval) vzal soud za prokázané, že žalovaný nevrátil žalobkyni ničeho.4. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.5. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).6. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).7. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.8. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Podle žalobkyně mělo jít o smlouvu uzavřenou mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, nicméně soud ohledně této skutečnosti pojal pochybnosti, neboť i živnostník (v poměrech nyní projednávané věci měl žalovaný živnostenské oprávnění pro chov zvířat pro zájmový chov) může v soukromoprávním styku vystupovat jako spotřebitel, a úvěrová smlouva, která je předmětem sporu, nevykazuje žádné znaky, kterými by se odlišovala od ostatních úvěrů běžně poskytovaných spotřebitelům prostřednictvím různých webových stránek; soudu bylo navíc z úřední činnosti známo, že žalovaný opakovaně vystupoval jako spotřebitel v jiných úvěrových sporech vedených u zdejšího soudu (srov. např. rozsudky č. j. 15 C 164/2023-51, č. j. 9 C 138/2023-46, nebo č. j. 15 C 112/2022-45). Kromě toho, že žalovaný disponoval živnostenským oprávněním, a že úvěr byl označený jako podnikatelský, potom žalobkyně ani netvrdila žádné další konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo lze na podnikatelskou povahu závazku usuzovat. Proto soud vyzval žalobkyni (mimo jednání) k doplnění procesního materiálu.9. Žalobkyně pouze navrhla, aby žalovaný předložil soudu účetnictví. Soud nevyzval žalovaného k předložení účetnictví, neboť ze skutečnosti, že smlouva byla uzavřena mezi podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti, pro sebe dovozovala příznivé právní následky (vyloučení z regulace zákona o spotřebitelském úvěru) žalobkyně, takže bylo na ní, aby unesla své důkazní břemeno; na žalovaného soud toto důkazní břemeno přenést nemohl, neboť nelze formulovat domněnku, že smlouva se považuje za uzavřenou v rámci podnikatelské činnosti, neprokáže-li spotřebitel opak. Jen pro úplnost soud doplňuje, že není orgánem kontroly účetnictví, ani k tomu nemá odborné znalosti, takže důkazní návrh je zároveň neurčitý, když nezahrnuje žádné konkrétní listiny (účetní doklady), které mají být (z tohoto účetnictví) čteny.10. Žalobkyně neprokázala, že smlouva byla uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalovaného, proto soud posoudil úvěrovou smlouvu jako spotřebitelskou, a postupem podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru přiznal žalobkyni pouze poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené možnostem žalovaného, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku, neboť žalobkyně nepředložila soudu žádné listinné důkazy k prokázání tvrzení, že před uzavřením smlouvy provedla posouzení úvěruschopnosti, smlouva je tedy neplatná (soud nepoučil žalobkyni o hrozícím neúspěchu ve věci, neboť se z jednání omluvila).11. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná (pro účely tohoto závěru soud počítá i se zákonným úrokem z prodlení ke dni vyhlášení rozsudku) a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.