17 C 198/2023-155 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 4. 2023 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, ., (dále jen společnosti „, Anonymizováno, “) domáhala (po doplnění žaloby podáním doručeným soudu dne 13. 12. 2023) zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 38 067,27 Kč, úroků za období od 22. 6. 2019 do 16. 5. 2022 v kapitalizované výši 8 626,05 Kč a od 17. 5. 2022 do zaplacení ve výši 30 % ročně z částky 38 067,27 Kč a zákonného úroku z prodlení za období od 22. 6. 2019 do 16. 5. 2022 v kapitalizované výši 8 686,79 Kč a od 17. 5. 2022 do zaplacení z částky 38 067,27 Kč ze smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 19. 5. 2008 a dispozic, které jsou nedílnou součástí této smlouvy, na jejichž základě byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že dne 2. 1. 2012 byl debetní zůstatek ve výši 45 056,98 Kč převeden na nově otevřený úvěrový účet, a že následně došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni s účinností ke dni 21. 6. 2019, přičemž ke dni tohoto postoupení dlužná částka na úvěrovém účtu činila 38 067,27 Kč. Žalobkyně též uvedla, že za období od postoupení pohledávky do dne sepisu žaloby žalovaná uhradila žalobkyni celkem 25 000 Kč.2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě doručeném soudu dne 3. 8. 2023 uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává; byla informována o postoupení pohledávek na žalobkyni dopisem ze dne 3. 7. 2019, přičemž šlo o pohledávku ze smlouvy č. , tel. číslo, ve výši 90 000 Kč a o pohledávku ze smlouvy č. , tel. číslo, ve výši 38 000 Kč. Informace o výši pohledávek – jejich souhrnné výši 127 000 Kč – byla žalované sdělena telefonicky k jejímu dotazu. Žalovaná následně uhradila žalobkyni (společně se svým tehdejším druhem , jméno FO, – dále jen „, právnická osoba, .“) částku 127 000 Kč platbou ze dne 18. 10. 2019. Nebylo jí doručeno žádné potvrzení o zaplacení, proto nadále zasílala měsíční splátky na účet žalobkyně, kde bylo zaplaceno dalších 25 000 Kč. Proto žalovaná navrhuje, aby soud žalobu zamítl.3. Žalobkyně ve svém vyjádření doručeném soudu dne 18. 10. 2023 uvedla, že platbu ve výši 127 000 Kč ze dne 21. 10. 2019 eviduje, ale šlo o platbu na jinou pohledávku, která není předmětem tohoto řízení.4. Na jednání konaném dne 29. 11. 2023 soud vyzval žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v aktuálním znění, pro věc rozhodném, (dále jen „o. s. ř.“) aby doplnila skutková tvrzení a důkazní návrhy ve vztahu k existenci další pohledávky, k jejímuž uspokojení měla platba ve výši 127 000 Kč sloužit, pod hrozbou neúspěchu ve věci; k tomu soud poskytl žalobkyni lhůtu do 31. 12. 2023.5. Žalobkyně ve svém vyjádření doručeném soudu dne 13. 12. 2023 ve vztahu k výše uvedenému poučení o hrozícím neúspěchu pouze uvedla, že šlo o pohledávku ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 5. 6. 2008, a zopakovala, že tato pohledávka není předmětem řízení.6. Z dohody ze dne 18. 6. 2019 včetně ověření – legalizace (na č. l. 21) a ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, ze dne 18. 6. 2019 včetně přílohy č. 1 a z potvrzení ze dne 21. 6. 2019 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovanou a , právnická osoba, . ze smlouvy č. , tel. číslo, v neuvedené výši a pohledávky (jenom) za žalovanou ze smlouvy č. , tel. číslo, v neuvedené výši; z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 7. 2019 vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, oznámila toto postoupení žalované bez uvedení výše pohledávek. Ze shodných tvrzení žalobkyně a žalované a z příkazu k úhradě ze dne 18. 10. 2019, znějícího na částku 127 000 Kč, splatnou téhož dne, vzal soud za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni částku 127 000 Kč platbou ze dne 18. 10. 2019. Ze společných tvrzení žalobkyně a žalované vzal soud za prokázané, že za období od 19. 7. 2019 do 16. 5. 2022 žalovaná uhradila žalobkyni celkem 25 000 Kč.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 1908 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, splněním dluhu závazek zaniká.9. Po právní stránce posoudil soud případ tak, že žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky, která měla ke dni 21. 6. 2019 činit 38 067,27 Kč; žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla pohledávku postoupením (vůči žalované se stalo postoupení účinným doručením oznámení společnosti , Anonymizováno, ). Žalovaná však prokázala, že dne 18. 10. 2019 zaplatila žalobkyni částku 127 000 Kč (a že za období od 19. 7. 2019 do 16. 5. 2022 uhradila žalobkyni dalšími dílčími platbami celkem 25 000 Kč). Žalobkyně proti zániku pohledávky splněním namítala, že nešlo o plnění na spornou pohledávku, ale na jinou pohledávku, která není předmětem tohoto řízení. Proto soud postupoval podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., když žalobkyni uložil, aby tvrdila a prokázala existenci této jiné pohledávky, neboť šlo o skutečnost, ze které pro sebe dovozovala příznivé právní následky. Žalobkyně soudu pouze sdělila, že šlo o pohledávku ze smlouvy č. , tel. číslo, ze dne 5. 6. 2008, aniž tvrdila skutečnosti rozhodné pro její vznik nebo předložila soudu listinné důkazy k jejich prokázání. Soud považoval za nadbytečné provádět dokazování ohledně vzniku a trvání sporné pohledávky, neboť i kdyby bylo v řízení prokázáno, že ke dni 21. 6. 2019 tato pohledávka skutečně existovala ve výši 38 067,27 Kč, jak tvrdila žalobkyně, nemohlo by to vést k vyhovění žalobě, když žalovaná prokázala následnou úhradu ve výši 127 000 Kč.10. Žalovaná se ubránila námitkou splnění, proto soud postupoval podle § 1908 odst. 1 obč. zák., když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.11. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná, ale náhradu nákladů nepožadovala, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě II. výroku.