17 C 198/2024-62 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2024 se žalobkyně jako právní nástupkyně , právnická osoba, (dále jen „společnosti , Anonymizováno, “) domáhala zaplacení 59 889,68 Kč s úrokem v kapitalizované výši 12 229,54 Kč a ve výši 25,23 % ročně z částky 50 000 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení v kapitalizované výši 7 358,08 Kč a z částky 50 600 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne 29. 4. 2022, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr do výše 50 000 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru ke smlouvě č. , hodnota, a ze standardní informace o spotřebitelském úvěru na č. l. 18 p. v. a násl. spisu vzal soud za prokázané, že společnost , Anonymizováno, a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne 29. 4. 2022, ve které se společnost P zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr do výše 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkem 68 205,15 Kč. Z výpisu na č. l. 22 spisu vzal soud za prokázané, že žalovaný postupně načerpal úvěr v celkové výši 50 535,67 Kč a splatil celkem 1 929,11 Kč.4. Z výpisu z účtu za období od 20. 1. 2022 do 18. 2. 2022 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 25 123 Kč a výdaje ve výši 37 681,11 Kč. Z výpisu z účtu za období od 19. 2. 2022 do 18. 3. 2022 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 23 197 Kč a výdaje ve výši 85 898,78 Kč a že dne 28. 2. 2022 čerpal jiný spotřebitelský úvěr ve výši 61 765 Kč. Z výpisu z účtu za období od 19. 3. 2022 do 19. 4. 2022 vzal soud za prokázané, že žalovaný měl příjem ze zaměstnání ve výši 25 445 Kč a výdaje ve výši 17 305,90 Kč.5. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 vč. přílohy č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že společnost P a žalobkyně uzavřely smlouvu o postoupení pohledávek včetně sporné pohledávky za žalovaným.6. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, pro věc rozhodném, (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.11. Podle § 78 odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.12. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že společnost , Anonymizováno, poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru, která je neplatná, neboť závěr, že tu nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, nemůže obstát za situace, kdy jediným podkladovým materiálem jsou výpisy z účtu žalovaného, z nichž je patrné, že za poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy žalovaný neměl žádnou finanční rezervu, hospodařil s průměrným měsíčním schodkem ve výši 1 597,26 Kč (výpočet soudu) a přibližně 1 měsíc před uzavřením smlouvy čerpal jiný spotřebitelský úvěr ve výši 61 765 Kč.14. Žalobkyně je ve sporu věcně legitimovaná, neboť nabyla spornou pohledávku postoupením; vůči žalovanému se stalo postoupení účinným nejpozději doručením žaloby.15. Proto soud postupoval podle § 87 odst. 1 věty III zákona o spotřebitelském úvěru, když uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 48 606,56 Kč, která je jen rozdílem mezi postupně načerpanou jistinou spotřebitelského úvěru ve výši 50 535,67 Kč a částečným plněním ve výši 1 929,11 Kč, v době přiměřené jeho možnostem, pod ztrátou výhody splátek, jak je uvedeno v bodě I. výroku, a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě II. výroku.16. Žalobkyně nárokovala celkem 100 635,15 Kč (neboť jdoucí úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 13 209,91 Kč a jdoucí zákonný úrok ke dni vyhlášení rozsudku činil 7 947,94 Kč), takže byla ve věci převážně neúspěšná, a žalovanému žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení, jak je uvedeno v bodě III. výroku.