17 C 212/2023-80 — Okresní soud ve Svitavách

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 6. 2023 se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 18 658 Kč od 6. 10. 2020 do 12. 6. 2023 v kapitalizované výši 13 255,34 Kč ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 21. 3. 2019 s tím, že podání této žaloby již předcházelo řízení skončené rozsudkem ze dne 4. 11. 2021, č. j. 10 C 55/2021-73, ve kterém Okresní soud ve Svitavách přiznal žalobkyni smluvní pokutu za jiné období v plném rozsahu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 22. 3. 2019 vzal soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 34 000 Kč, a žalovaná se zavázala vrátit žalobkyni celkem 58 032 Kč, v měsíčních splátkách ve výši 3 224 Kč; podle čl. 6.5 smlouvy jestliže klient (žalovaná) po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu (jí) povinnost zaplatit poskytovateli (žalobkyni) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu (na č. l. 65 spisu) vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 34 000 Kč převody ve prospěch účtu žalované ze dne 22. 3. 2019.4. Z rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze dne 4. 11. 2021, č. j. 10 C 55/2021-73, který nabyl právní moci dne 1. 1. 2022, vzal soud za prokázané, že soud přiznal žalobkyni (mimo jiné) smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 17 060 Kč za období do sepisu žaloby, tj. do dne 5. 10. 2020, takže rozhodnutí ve věci nebrání překážka věci pravomocně rozsouzené.5. Ze statistiky úrokových sazeb ČNB ARAD (na č. l. 43 spisu) vzal soud za prokázané, že obvyklá úroková míra v době uzavření smlouvy činila 8,39 % ročně.6. Z výplatních pásek (na č. l. 54 a 55 spisu), z historie pohybů – běžného účtu (na č. l. 56 spisu) a z pracovní smlouvy ze dne 28. 7. 2009 včetně dodatku k pracovní smlouvě ze dne 23. 3. 2015 vzal soud za prokázané, že poslední 3 měsíce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru měla žalovaná příjem ze zaměstnání v pohyblivé výši 18 899 Kč (za březen 2019) až 25 753 Kč (za leden 2019), průměrně ve výši 22 337,33 Kč. Z hodnocení klienta (na č. l. 63 spisu) vzal soud za prokázané, že v době uzavření smlouvy žalovaná již splácela žalobkyni na jiný úvěr částku 7 004 Kč měsíčně. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 18. 11. 2015, č. j. Nc 114/2015-32, který nabyl právní moci dne 29. 11. 2015, a z výpisů z účtu (na č. l. 50 a 51 spisu) vzal soud za prokázané, že pro dobu po rozvodu manželství byly žalované svěřeny do péče 2 děti, na které bylo otci stanoveno výživné v celkové výši 11 000 Kč, které otec platí k rukám žalované.7. Z ostatních listinných důkazů soud nevzal za prokázané žádné právně významné skutečnosti.8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 2020, pro věc rozhodném, (dále jen „obč. zák.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle § 588 obč. zák. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.10. Podle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020, pro věc rozhodném, neobsahuje-li smlouva o spotřebitelském úvěru informaci o zápůjční úrokové sazbě, o roční procentní sazbě nákladů nebo o celkové částce, kterou má spotřebitel zaplatit, nebyla-li ohledně některé z těchto informací dodržena písemná forma smlouvy, nebo nebylo-li písemné vyhotovení smlouvy obsahující tyto informace poskytnuto spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat, platí, že zápůjční úrokovou sazbou je repo sazba uveřejněná Českou národní bankou, platná v den uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebyla-li sjednána zápůjční úroková sazba nižší. K ujednáním o jiných platbách sjednaných ve smlouvě o spotřebitelském úvěru se nepřihlíží.11. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odstavec 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odstavec 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odstavec 3).13. Po právní stránce posoudil soud zjištěný skutkový stav tak, že strany uzavřely smlouvu o úvěru v době, kdy průměrná úroková sazba úvěrů činila 8,39 % ročně, takže sjednaná výše úroků tuto obvyklou úrokovou míru podstatně (více než devítinásobně) převyšovala, když celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, odpovídá zápůjční úrokové sazbě ve výši 76,24 % ročně; ujednání o úrokové sazbě je v rozporu s dobrými mravy, tedy neplatné. Neboť smlouva o spotřebitelském úvěru neobsahuje informaci o zápůjční úrokové sazbě (ujednání o zápůjční úrokové sazbě je neplatné, takže nevyvolává zamýšlené právní následky), nepřihlíží se ani k ujednání o smluvní pokutě jako k ujednání „o jiné platbě“ podle § 110 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru. Žaloba na zaplacení smluvní pokuty tedy není důvodná.14. Žaloba je nedůvodná zároveň proto, že smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná, neboť žalobkyně nedodala soudu procesní materiál postačující k přijetí závěru, že před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Podle soudu zde tyto důvodné pochybnosti byly, neboť žalovaná měla příjem ze zaměstnání v přibližné výši 22 337,33 Kč (výživné nenáleží žalované, ale dětem, proto k němu soud nepřihlížel), měla splácet celkem (tedy i na smlouvu, která je předmětem sporu) 10 228 Kč měsíčně, a ohledně výdajů nebo dalšího majetku žalované neplyne z posouzení úvěruschopnosti ničeho. Přitom soud neuvěřil tvrzení, že výdaje žalované na bydlení činily pouze 2 000 Kč měsíčně (srov. hodnocení klienta na č. l. 63 spisu) nebo že „bydlela ve vlastním“ (srov. tamtéž), neboť žalobkyní předložené výpisy z účtu nezahrnují výdajové, ale jen příjmové transakce, a doklad o vlastnickém bydlení (výpis z katastru nemovitostí) soudu předložen nebyl. Podle § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit jen poskytnutou jistinu úvěru, takže není povinna platit smluvní pokutu.15. Proto soud postupoval jednak podle § 580 odst. 1 obč. zák., § 588 věty první obč. zák. a § 110 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru, jednak podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru, když žalobu zamítl, jak je uvedeno v bodě I. výroku.16. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, ale žádné náklady jí nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů